Jarní dumání #3

 Jarní dumání pořádá Syki.

Téma #4: Filmová a seriálová zpracování

 ~ ~

Pokud je v dnešní době nějaká kniha úspěšná, tak si můžete být jistí, že se dočká nějakého toho filmového zpracování. Důkazem je třeba takový Harry Potter, Hunger Games, Percy Jackson nebo Stmívání. Všechno to jsou úspěšné série, které získaly svůj film, a podobně je to tak i u seriálů, i když tam myslím, že už taková ta úspěšnost zase nehraje roli - upřímně totiž pochybuju, že se hodně lidí před seriálem zajímalo např. o Upíří deníky od L.J. Smithové, klidně se ale můžu mýlit.

O kvalitě knihy si každý může myslet své. Někomu se kniha líbí, někomu ne, no a to je každého názor. Ale filmy a seriály já radši hodnotím vzhledem k jejim knižním originálům, alespoň teda v případě, že jsem danou knihu četla. Myslím tím, že film jako samotný se nám může líbit - stejně jako mně se třeba líbil Percy Jackson a zloděj blesku. V porovnání s knihou se ale jedná o opravdu slabé zpracování a já je radši neporovnávám, protože by to nedopadlo dobře (ačkoliv pokračování - Moře příšer - vypadá značně nadějně), zato naopak film Hunger Games se mi líbil opravdu hodně - když něco změnili, tak to bylo spíše z nutnosti a z větší části se knihy drželi opravdu blízko, což já vždy oceňuji. Se seriály si už tak blízká sice nejsem, vím ale, že blízko předlohy se drží Game of Thrones a skoro vůbec zase The Vampire Diaries, což je podle většiny lidí jen k dobru.

Musím říct, že hlavní problém filmů je, že ať už by se o to lidé snažili jakkoliv, tak by nikdy nedokázali dát do jednoho filmu všechno, co se v dané knize stalo (v případě, že má kniha více jak 100 stránek, samozřejmě). I z tohohle důvodu jsem již od dětství měla radši knihy a kroutila hlavou nad sestřenicí, která měla, co se Harryho Pottera týče, radši filmy (sice pochybuju, že ty knihy někdy četla, ale to stranou). Do filmu prostě nemůžeme dát všechno, zvlášť, když má daná předloha kolem 400 stránek. Potom už tam holt něco chybí.

Dalším problém je to (a to už platí i pro seriály), že když člověk čte knihu a autor/ka tam něco popisuje, tak si může sám představit, jak dáná věc, daná postava asi tak vypadá, kdežto ve filmu/seriálu už to prostě máme dané: vypadá to takhle a hotovo. A když se to s vašimi představami ani trochu nestřetává, tak to je opravdu špatné. Zvlášť, když si potom při čtení, pokud jde o postavy, danou osobu musíte neustále představovat takovou, jaká je ve filmu, protože to v té hlavě máte prostě vštěpené, o čemž bych já mohla povídat. A stejné je to i s krajinou - představovat si ji člověk může, jak chce, ale ve filmu není na představy žádné místo a to mi taky chybí.

Celkově mám ale předlohy ráda. Ačkoliv považuji knihy za lepší a nejspíš i vždy budu, přece jen je hezké to vidět na plátně/televizi/obrazovce počítače a opravdu se dívat, jak se něco odehrává, než si to jen představovat. Někdy nás čeká zklamání, někdy jsme z předlohy nadšení, to už k tomu holt patří. Co se filmů týče, tak myslím, že je nejlepší, když se režisér řídí knihou - přece jen je to film o té knize, na motivy dané knihy a tak by taky měl vypadat. Ne že si tam někdo vymyslí svůj vlastní příběh, který má s knihou pramálo společného a potom to prezentuje jako něco, co ke knize patří (menší změny samozřejmě nepočítám, mám na mysli úplné podkopání všeho, čím kniha je - opět případ Percyho Jacksona). Co se týče seriálů, to podle mě záleží - někdy samotný seriál prezentuje knihu, někdy je pouze na motivy a scénaristé si pouze vezmou postavy a prostředí a následně si s nimi dělají, co chtějí. V seriálech jde spíše o tu show, kdežto co se filmů týče, tak by podle mě prostě měly patřit k samotné knize.

Na druhou stranu ale musím filmům něco uznat - nebýt jich, tak bych po mnohých (a vynikajících) knihách ani nešáhla. Tady se opět skloním k tomu Percymu Jacksonovi, díky kterému se série Ricka Riordana stala jednou z mých nejoblíbenějších. Nebylo to sice úžasné zpracování a film byl i sám o sobě průměrný, i tak ale stačil k tomu, abych si knihu přečetla a následně se do ní (a jejích následovatelů) zamilovala. A stejně tak s Hunger Games - o tom, že si tu sérií vůbec přečtu, jsem začala uvažovat až po tom, co jsem se doslechla o filmu, čehož jsem následně taky rozhodně nelitovala. Abych ale byla upřímná, kdybych nejdřív četla u Percyho Jacksona knihu a následně viděla film, tak bych tu strávila polovinu článku jen tím, jak bych na ten film nadávala, takhle to ale vnímám trochu jinak. Já to prostě beru takhle: Když je zpracování úžasné, tak je to super. Když stojí za houby, ale přečetla jsem si knihu, která byla super, tak pořád super. Když jsem četla knihu a zpracování stáo za houby... No to už vůbec není super.

Jarní dumání #2

 Jarní dumání pořádá Syki.

Téma #2: Dystopický rozmach

 ~ ~

Dystopické knihy jsou v dnešní době rozhodně značně populární. Ať už byla Země (či i její populace) zničena z neznámých důvodů, nějakým virem, napadli ji ničemní andělé nebo lidé se svým 'smyslem' pro ekologií vyhubili sami sebe, všechno prostě jde. Nač psát o Apokalypse, když můžeme psát o světu po ní, že? Já se upřímně spisovatelům, ani čtenářům nevidím, že se u nich dystopie tolik chytla - rozhodně musí být zábava vymýšlet si svůj svět, svá vlastní pravidla bez ohledu na to, jak to v tom našem světě vlastně funguje. A alespoň za sebe můžu říct, že je opravdu stejná zábava o tom i číst. A když jsou taky tak populární, proč je nepsat dál, že?

Samozřejmě, ani dystopie nejsou výjimkou v tom, že přece jen existují dobré a špatné knihy. Já osobně myslím, že takovým knihám škodí, samozřejmě kromě těch obvyklých věcí jako nesympatický hlavní hrdina či nudný příběh, především to, když svůj svět autor pořádně nevymyslí. Protože právě u těchto knih čtenáře nejvíc napadají otázky co, proč a jak a když jim je autor nezodpoví ne z toho důvodu, že se jedná o námět na další knihu, nýbrž z toho důvodu, že to prostě sám nemá vymyšlené, tak je tady něco asi opravdu špatně. Protože, a to opravdu nechci znít otřepaně, s vymýšlením nového světa přichází velká zodpovědnost. Nebo tedy alespoň tak velká, aby tam všechno dávalo smysl a čtenář se nemusel neustále ptát proč proč, jak, jak. To už potom vážně není zábava.

Tady ale také zase platí prastaré řečení, že čeho je moc, toho je moc a lidem tohle může začít lézt na nervy, když se to objevuje všude. Je to takový ten hlásek v naší hlavě, co nám třeba řekne 'šmarjá, další dystopie'. Já osobně tyhle věci takhle nevnímám - ano, dystopie jsou populární, jsou snad všude, ale co já s tím? Buď si vyberu nějakou, která mě svým popisem zaujala, nebo šáhnu po nějaké jiné knížce a dál se opravdu nezabývám tím, jestli se tenhleten žánr už náhodou nepřemnožil. Protože příběh a kvalita knihy u mě určitě vedou nad tím, jestli je ten žánr zrovna in, nebo ne. Kvůli tomu jsem dystopií číst nezačala. Bylo to proto, že mě baví se pokaždé ponořit do zase nějakého toho jiného světa a takhle je to i teď.

A v dystopií je opravdu možností, jak zničit svět, neuvěřitelně hodně. A nejen jak zničit svět, nýbrž i jak ho slepit zase dohromady. Ať už to má systém nebo chaos a ačkoliv nějaké společné prvky se u většiny přece jen najdou, příběh nám to poskytuje naprosto jiný a i to je na tom to krásné. Protože zatímco upíři a andělé a démoni a podobná havěť mají v knihách většinou, alespoň z mého pohledu, jen jednotnou podobu, dystopie můžou být opravdu různorodé a přitom se zařazovat právě do toho jednoho samého žánru.

Na jedné straně tu můžeme mít třeba virus, který nakazil snad veškerou populaci a ti, co byli nakaženi se přeměnili v jakési zvláštní bytosti, zatímco ti nenakažení se jen snaží přežít a na druhé straně můžeme mít znově vybudovanou populaci se systémem, který je opravdu potřeba obnovit. Ať už proto, že strká děcka do arény, nebo jim určuje životní partnery. Už jen z tohoto důvodu si myslím, že ačkoliv je tu dystopií hodně, přece jen přemnožené zas tak nejsou. Každá nám poskytuje jiný, unikátní příběh a já jsem za to rozhodně ráda. Kdo by koneckonců nechtěl jednou za čas proti nějakému tomu systému zbrojit? A nebo, v tom nejlepším případě, utíkat před kupou krvelačných mutantů?

Jarní dumání #1

Jarní dumání pořádá Syki.

Téma #1: Fan překlady knih

~ ~

Co se týče fan překladů, tak ty rozhodně nejsou žádnou novinkou. Už delší dobu můžeme na internetu najít nejrůznější blogy, kteří se právě tímhle zabývají. Já osobně fan překlad nikdy nepotřebovala - buď jsem byla malá a ani netušila, že nějaké knihy v angličtině vůbec existují, nebo jsem už uměla anglicky natolik, abych si knihu v angličtině dokázala přečíst sama, vím ale, že existují lidé, kteří by si bez těch překladů nedokázali přečíst jedinou anglickou (či vzácně i jinou cizojazyčnou) knihu.

Já osobně 'fan překladatele' knih nijak nesoudím - sama překládám nějaké seriály, na některé se pár z vás možná i dívá a při překladu seriálů nemáme podnět přestávat, ani když už seriál běží na nějaké té české stanici (což se sice nestává nijak často, ale budiž). K čemu by to taky bylo, že? Vždy tu bude někdo, kdo se bude dožadovat toho překladu daného seriálu, protože se mu nechce čekat, až to budou dávat v televizi a vždy tu bude někdo, kdo to začne překládat, když s tím jiný/í překladatel/é skončí. Tak proč nepokračovat, když chceme, že?

Přece jen tu ale existuje menší rozdíl - ačkoliv je překlad seriálu značná dřina, rozhodně jeho překlad trvá značně kratší dobu než překlad takové knihy. Už jen z toho důvodu zastávám názor, že když někdo ví, že se daná kniha má překládat v češtině, tak by měl přeložit spíše tu, jejíž vydání se (alespoň na pár let) neplánuje. A to už hned z několika dalších důvodů. 

Za prvé je tu celkem velká pravděpodobnost, že nakladatelství knihu přeloží a vydá ještě před vámi - koneckonců jsou za to placení, zatímco fan překladatelé chodí do školy či do práce, která nemá s překladem dané knihy nic společného. A za druhé bych si alespoň já říkala, proč jsem se s tím štvala, když už je to beztak na pultech. S takovou vaši práci totiž opravdu moc lidí neocení a knihu si chtějí přečíst spíše z toho důvodu, že se jim nechce čekat. A až se kniha objeví, tak se jim stěží bude chtít čekat, až dopřeloží překladatelé další kapitolu, že?

Kdežto překlad takové knihy, kterou pravděpodobně nikdo nemá v plánu přeložit - to je hned jiná. Překladatel navíc nabídne lidem, kteří neumí anglicky ani ťuk, možnost si přečíst knihu, po jejíž hezké obálce by mohli leda tak pokukovat a říkat si, jaká vlastně je, na čemž já nevidím nic špatného. Že obírají nakladatelství o peníze? Knihu by si čtenáři stejně nekoupili, protože se u nás nevydává a anglicky neumí a navíc je to výhoda pro obě strany - překladatel dělá to, co ho baví a čtenář si přečte to, co by jinak nemohl.


Každopádně pokud někoho baví překládat knihu, která se stejně za chvíli objeví na pultech s překladem někoho jiného, tak je to samozřejmě jeho věc. Jak říkám, já překlad knih nijak nesoudím. Pouze mi překlad knih, jejichž vydání se plánuje, připadá jako zbytečné okrádání se o čas a podle mě z toho překladatel nakonec stejně nic nemá. Jak říkám, lidé více ocení to, čeho by se jinak vůbec nedočkali. Samozřejmě, takoví nevděčníci, kteří se akorát dožadují nové kapitoly a nejsou ochotní vůbec počkat, se najdou všude, ale ostatní jsou jen vděční a tudíž myslím, že i ten překladatel z toho více má. Ale každý si to dělá po svém.