Autor: Patrick Ness
Knižní série: Chaos Walking #3
Čteno v: Češtině
Hodnocení: ★★★★★
Česká anotace:Ve strhujícím závěru populární dystopické trilogie zachvátí planetu Nový svět ničivá válka. Domorodí Sádráci se svým kolektivním myšlením a chováním zmobilizují všechny síly, aby pomstili vyvražděné soukmenovce. Bezohlední vůdci dvou znepřátelených lidských frakcí se chystají bránit své zájmy za každou cenu a do toho se na planetu Nový svět blíží kosmické lodě nových osadníků...V prostředí Hluku, jenž obnažuje všechny myšlenky, jsou následky každého činu a každého slova obrovské. Todd s Violou, dospívající uprostřed válečných krutostí a hrůz, stojí před přetěžkými rozhodnutími a život je nutí zpochybňovat vše, čemu dosud věřili. Najdou v sobě sílu přežít? To se dozvíte v šokujícím finále.
Recenze obsahuje spoilery na předchozí části.
Snad ani nemusím říkat, jak moc jsem se na závěrečný díl této napínavé, strhující trilogie těšila - druhému dílu jsem dala plný počet pěti hvězdiček a náležitě za ten závěr Patricka proklela. Pravda, po vydání mi chvíli trvalo, než jsem se konečně dostala k její koupi, jakmile jsem ale měla Válku hluku doma, tak jsem se okamžitě pustila do čtení. A že vám to zase byla jízda.
Kdybyste šli do knihy s přesvědčením, že vás Patrick nechá na začátku trochu vydechnout, tak se pletete - začínáme přesně tam, kde jsme minulý díl skončili, a to Otázkou a Odpovědí na ostří nože a sádráky útočícími na lidi ve znamení pomsty za ty, které nechal starosta Prentiss tak chladnokrevně vyvraždit. A už tehdy čelí Todd i Viola, oba odpoutaní od toho druhého, oba na druhé straně událostí, těžkým rozhodnutím...
Abych se přiznala, tak mi ze začátku dělalo problém se trochu zorientovat - udělala jsem totiž tu chybu, že jsem si znovu nepřečetla předchozí díly v domnění, že si všechno ještě pamatuju. No, pamatovala jsem si leda tak vágní informace a proto jsem byla na začátku značně zmatená a zklamaná, že se do knihy kvůli tomu nedokážu pořádně dostat - naštěstí shon na začátku ale rychle pominul, většinu věcí jsem si vybavila, děj byl stále úžasný a já si už knihu jen a jen užívala, přesně tak, jak jsem měla v plánu už poté, co jsem nevěřícně dočetla druhý díl.
Myslím, že není nutné zmiňovat, že mám oba, jak Todda, tak Violu, opravdu ráda. Oba mají své chyby a nejsou dokonalí, ale právě to je dělá úžasnými, někým, do koho se člověk i může trochu vcítit, když promineme to, že žijí na úplně jiné planětě kdoví jak daleko v budoucnosti. Jenže tentokrát nahlédneme do hlavy i někomu jinému - a to sádrákovi číslo 1019, který válku začal a který chce vykonat pomstu na Toddovi. Musím říct, že ze začátku jsem byla z jeho hlavy trochu zmatená. Vyskytovali se tam jiné výrazy pro učité věci - pro lidi, pro sádráky a ze všeho nejdřív jsem si musela určit, co je vlastně co. Poté už pro mě ale nebyl problém jeho části číst a musím říct, že knize rozhodně neuškodili, právě naopak. Líbilo se mi, že jsme mohli vidět, co se mu děje v hlavě, jak přemýšlí.
O téhle sérií vám můžu říct jen jedno: Máte rádi pořádnou akci a váháte? Neváhejte. Rozhodně to nejsou jedny z těch knih, kde by bylo pomálu akce a soustředily by se hlavně na nějaký ten hlavní pár a nejspíš i proto jsem si tuhle sérií tak oblíbila. Protože upřímně, poslední dobou mě opravdu irituje, jak moc se některé knihy těm milostným pletkám věnují. Protože když už si nějakou knihu vyberu, tak je to většinově kvůli ději. Samozřejmě, když se tam vyskytne krásně napsaný vztah, který se postupně vyvíjí a přece jen nezastiňuje všechen děj kolem, stejně jako je to s Toddem a Violou, tak jim fandím z celého srdce a doufám, že to všechno, co jim autor naházel pod klacky, přejdou.
Nakonec musím jen říct, že jsem opravdu ráda, že mi tahle série byla představena a já si ji mohla přečíst. Mrzí mě, že už je konec (a že to byl ale konec) a že už jsem se s Toddem, Violou, nakonec dokonce i 1019, musela rozloučit. Vždy si ale můžu sérií přečíst znovu a určitě to taky někdy udělám.
Kdybyste šli do knihy s přesvědčením, že vás Patrick nechá na začátku trochu vydechnout, tak se pletete - začínáme přesně tam, kde jsme minulý díl skončili, a to Otázkou a Odpovědí na ostří nože a sádráky útočícími na lidi ve znamení pomsty za ty, které nechal starosta Prentiss tak chladnokrevně vyvraždit. A už tehdy čelí Todd i Viola, oba odpoutaní od toho druhého, oba na druhé straně událostí, těžkým rozhodnutím...
Abych se přiznala, tak mi ze začátku dělalo problém se trochu zorientovat - udělala jsem totiž tu chybu, že jsem si znovu nepřečetla předchozí díly v domnění, že si všechno ještě pamatuju. No, pamatovala jsem si leda tak vágní informace a proto jsem byla na začátku značně zmatená a zklamaná, že se do knihy kvůli tomu nedokážu pořádně dostat - naštěstí shon na začátku ale rychle pominul, většinu věcí jsem si vybavila, děj byl stále úžasný a já si už knihu jen a jen užívala, přesně tak, jak jsem měla v plánu už poté, co jsem nevěřícně dočetla druhý díl.
Myslím, že není nutné zmiňovat, že mám oba, jak Todda, tak Violu, opravdu ráda. Oba mají své chyby a nejsou dokonalí, ale právě to je dělá úžasnými, někým, do koho se člověk i může trochu vcítit, když promineme to, že žijí na úplně jiné planětě kdoví jak daleko v budoucnosti. Jenže tentokrát nahlédneme do hlavy i někomu jinému - a to sádrákovi číslo 1019, který válku začal a který chce vykonat pomstu na Toddovi. Musím říct, že ze začátku jsem byla z jeho hlavy trochu zmatená. Vyskytovali se tam jiné výrazy pro učité věci - pro lidi, pro sádráky a ze všeho nejdřív jsem si musela určit, co je vlastně co. Poté už pro mě ale nebyl problém jeho části číst a musím říct, že knize rozhodně neuškodili, právě naopak. Líbilo se mi, že jsme mohli vidět, co se mu děje v hlavě, jak přemýšlí.
O téhle sérií vám můžu říct jen jedno: Máte rádi pořádnou akci a váháte? Neváhejte. Rozhodně to nejsou jedny z těch knih, kde by bylo pomálu akce a soustředily by se hlavně na nějaký ten hlavní pár a nejspíš i proto jsem si tuhle sérií tak oblíbila. Protože upřímně, poslední dobou mě opravdu irituje, jak moc se některé knihy těm milostným pletkám věnují. Protože když už si nějakou knihu vyberu, tak je to většinově kvůli ději. Samozřejmě, když se tam vyskytne krásně napsaný vztah, který se postupně vyvíjí a přece jen nezastiňuje všechen děj kolem, stejně jako je to s Toddem a Violou, tak jim fandím z celého srdce a doufám, že to všechno, co jim autor naházel pod klacky, přejdou.
Nakonec musím jen říct, že jsem opravdu ráda, že mi tahle série byla představena a já si ji mohla přečíst. Mrzí mě, že už je konec (a že to byl ale konec) a že už jsem se s Toddem, Violou, nakonec dokonce i 1019, musela rozloučit. Vždy si ale můžu sérií přečíst znovu a určitě to taky někdy udělám.
