Autorka: Richelle Mead
Knižní série: Bloodlines #3
Čteno v: Češtině
Hodnocení: ★★★★☆
Česká anotace:Mladá alchymistka Sydney chrání královninu sestru Jill před zabijáky a spolu s ostatními přáteli v utajení studuje na elitní škole v Palm Springs.
Není to ale zdaleka vše, čím se její mysl zaobírá: nedokáže v sobě potlačit city k Adrianovi. Ví sice, že je naprosto nepřípustné, aby jakožto člověk chodila s vampýrem, ale copak si může v něčem takovém poručit?
Zároveň Sydney pátrá po zběhlém alchymistovi Marcusi Finchovi, který zřejmě střeží veliké tajemství indigového kouzla. A možná má i informace o tom, že alchymisté Sydney celý život lhali a jen ji využívali...
Recenze může obsahovat spoilery.
Život alchymistky Sydney Sageové se nedávno obrátil vzhůru nohama, když byla nasazena do Palm Springs, aby dávala pozor na to, aby se nic nestalo Jill Mastranové-Dragomirové a Lissa si tak mohla udržet svůj trůn. Její nasazení bohužel nebylo tak klidné, jak doufala - nejdřív se musela vypořádat s vampýrem Leem a alchymistou Keithem, následně se i dozvěděla o organizaci Bojovníků slunce, skupině, která loví vampýry. A do toho ještě s Adrianem Ivaškovem. Jenže tentokrát má Sydney svůj cíl - najít Marcuse Finche a dozvědět se, jak se dokázal dostat ze spárů alchymistů.
Než se mi Indigové kouzlo dostalo do ruky, tak jsem se na něho pořádně těšila. A zároveň jsem doufala, že se mi bude třetí díl zamlouvat o trochu víc než ten druhý, který sice nebyl špatný, ale zase mi tam chyběl ten "wow" faktor prvního dílu. Ačkoliv mě Indigové kouzlo sice opravdu bavilo, tak přece jen bohužel zůstalo na úrovni Zlaté lilie.
Abych začala pozitivně, tam musím říct, že se mi líbilo, jakým zlepšením si Sydney v tomto díle prošla - zatímco minule mě svými neustálými řečmi o alchymistech trochu štvala (teda, chápala jsem, že tak prostě byla vychovaná a částečně se mi tenhle element její osobnosti líbil, ale čeho je moc...), v tomto díle si u mě v tomto ohledu ale šplhla. Líbilo se mi taky, že se už i stala trochu povolnější i vůči té magií.
Mou nejoblíbenější postavou v téhle sérií ale stejně pořád zůstává Adrian. A že jsme si ho (a jeho hlášky) v tomto díle opravdu užili. Musím říct, že by mě tahle kniha bez něho nebavila nejspíš ani z poloviny tak, jako s ním. A to nemyslím ve smyslu romantické linky (i když jsem mu rozhodně fandila, ať mu Sydney konečně dá šanci), šlo prostě o samotnou Adrianovu přítomnost, jeho hlášky, celou jeho osobnost - je možné, že by se bez něho Indigové kouzlo ode mě nedoškalo takového vyskového hodnocení - ano, až tolik toho pro mě Adrian dodával. Naopak se mi ale vůbec nezamlouval Marcus. Rozhodně se nakonec ukázal být někým jiným, než jakou představu jsem o něm já (a evidentně i Sydney) měla, a bohužel to holt nebyla 'změna' k lepšímu.
A teď k tomu negativnému - problémem Indigového kouzla pro mě nebyl ani tak děj nebo že by mě kniha do sebe snad ke konci nedokázala vtáhnout (i když je pravda, že mi finální zápletka ani tentokrát žádné překvapení nepřinesla), potíže mi dělalo prvních tak 100 stránek, které mě absolutně nebavily a tehdy jsem se do knihy ani nedokázala pořádně dostat - a to ani navzdory Adrianovi (a to už je co říct). Bohužel musím říct, že se mi ze všech zatím vydaných tří dílů nejvíce líbil ten první a té kvalitě se jeho dva následovníci bohužel nemůžou rovnat.
Pokrevní pouta určitě patří mezi jedny z mých oblíbených sérií - a už teď jsem pořádně natěšená na čtvrtý díl s názvem Ohnivé srdce, které má být dokonce i z pohledu Adriana. A rozhodně ji můžu každému s čistým srdcem doporučit. Přece jen ale za sebe opravdu doufám, že si mě ten další díl dokáže tentokrát už pořádně získat.
Než se mi Indigové kouzlo dostalo do ruky, tak jsem se na něho pořádně těšila. A zároveň jsem doufala, že se mi bude třetí díl zamlouvat o trochu víc než ten druhý, který sice nebyl špatný, ale zase mi tam chyběl ten "wow" faktor prvního dílu. Ačkoliv mě Indigové kouzlo sice opravdu bavilo, tak přece jen bohužel zůstalo na úrovni Zlaté lilie.
Abych začala pozitivně, tam musím říct, že se mi líbilo, jakým zlepšením si Sydney v tomto díle prošla - zatímco minule mě svými neustálými řečmi o alchymistech trochu štvala (teda, chápala jsem, že tak prostě byla vychovaná a částečně se mi tenhle element její osobnosti líbil, ale čeho je moc...), v tomto díle si u mě v tomto ohledu ale šplhla. Líbilo se mi taky, že se už i stala trochu povolnější i vůči té magií.
Mou nejoblíbenější postavou v téhle sérií ale stejně pořád zůstává Adrian. A že jsme si ho (a jeho hlášky) v tomto díle opravdu užili. Musím říct, že by mě tahle kniha bez něho nebavila nejspíš ani z poloviny tak, jako s ním. A to nemyslím ve smyslu romantické linky (i když jsem mu rozhodně fandila, ať mu Sydney konečně dá šanci), šlo prostě o samotnou Adrianovu přítomnost, jeho hlášky, celou jeho osobnost - je možné, že by se bez něho Indigové kouzlo ode mě nedoškalo takového vyskového hodnocení - ano, až tolik toho pro mě Adrian dodával. Naopak se mi ale vůbec nezamlouval Marcus. Rozhodně se nakonec ukázal být někým jiným, než jakou představu jsem o něm já (a evidentně i Sydney) měla, a bohužel to holt nebyla 'změna' k lepšímu.
A teď k tomu negativnému - problémem Indigového kouzla pro mě nebyl ani tak děj nebo že by mě kniha do sebe snad ke konci nedokázala vtáhnout (i když je pravda, že mi finální zápletka ani tentokrát žádné překvapení nepřinesla), potíže mi dělalo prvních tak 100 stránek, které mě absolutně nebavily a tehdy jsem se do knihy ani nedokázala pořádně dostat - a to ani navzdory Adrianovi (a to už je co říct). Bohužel musím říct, že se mi ze všech zatím vydaných tří dílů nejvíce líbil ten první a té kvalitě se jeho dva následovníci bohužel nemůžou rovnat.
Pokrevní pouta určitě patří mezi jedny z mých oblíbených sérií - a už teď jsem pořádně natěšená na čtvrtý díl s názvem Ohnivé srdce, které má být dokonce i z pohledu Adriana. A rozhodně ji můžu každému s čistým srdcem doporučit. Přece jen ale za sebe opravdu doufám, že si mě ten další díl dokáže tentokrát už pořádně získat.
