Recenze: Anna Dressed in Blood

Autorka: Kendare Blake

Knižní série: Anna #1

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★★★

Anotace:

Cas Lowood zdědil neobvyklé poslání: Zabíjí mrtvé.

Stejně jako jeho otec, dokud ho nezavraždil duch, kterého se vydal zabít. Cas teď, ozbrojený tajemným a smrtelným athame jeho otce spolu s jeho matkou čarodějkou a kočkou, která dokáže poznat, zda se kolem nenachází duch, cestují po zemi. Spolu pronásledují legedy a místní povídačky a snaží se držet krok s vražednými mrtvými a nemyslí přitom na budoucnost ani na to dělat si přátele.

Když přijedou do nového města, aby našli ducha, kterého místní nazývají Anna Oděná v krvi, Cas neočekává, že se věci vyvinou jinak, než obvykle: přestěhovat se, ulovit a zabít. Co místo toho najde je zuřivá a prokletá dívka, duch, jakému ještě nikdy nečelil. Pořád má na sobě šaty, které měla v den své brutální vraždy: kdysi bílé, ale teď potřísněné krví. Od své smrti zabila Anna každého člověka, který se opovážil vstoupit do prázdného vikrotiánského domu, kterému kdysi říkala domov.

A ona z nějakého důvodu ušetří jeho život.

Recenze může obsahovat spoilery.

Říkal tady někdo duchové? Tak já už se ženu!

Ano, asi takhle by se dalo vyjádřit to, jak mám duchy a démony ráda, převážně díky mému oblíbenému seriálu Supernatural (u nás Lovci duchů), se kterým má knížka pár věcí společných, převážně teda to lovení těch duchů. Je teda jasné, že jakmile jsem na Annu narazila, tak jsem si ji prostě musela přečíst.

Od té doby, co Cas v jeho sedmi letech přišel o otce, už uplynulo 10 let. Se svou matkou se neustále stěhují, jezdí z jednoho města do druhého a Cas zabíjí duchy. Na tenhle život už si zvykli a jejich rutinu prakticky nic nemění. Casův život se přitom skládá z jediného poslání: Zabít dostatek duchů, aby byl dost připravený na toho, který zabil jeho otce a on se mohl pomstít. Když ovšem přijede do Kanady, aby tam našel ducha, kterému říkají Anna Oděná v krvi, tak se vše začne komlikovat a ruší to jeho rutinu.

Knihu jsem četla už podruhé a můžu klidně říct, že bych si ji přečetla ještě párkrát, protože mě opravdu bavila. Hodně jsem si oblíbila Case, který mi občas připadal celkem jako macho, neboli abychom to tak řekli, jako celkem normální kluk. Za což u mě má autorka rozhodně plus (ne že by ho potřebovala), nemám moc ráda, když si toho kluka autorky vybarvují podle toho, jakého ho chtějí mít a on je pak moc zženštilý a jako kluk se ani nijak nechová. Což, jak už jsem psala, Casův případ nebyl.

Ostatní postavy jsem si taky oblíbila, převážně Annu a Thomase, ačkoliv Carmel taky nebyla nijak špatná. Kniha samotná si mě rozhodně získala už od začátku pořádným lovem ducha a od té doby jsem se od ní opravdu nedokázala odtrhnout. Cas mě svýma hláškama občas nutil se smát a celá zápletka byla taky úžasná. Když už člověk četl knihu podruhé, tak už mu byly některé věci jasné, když jsem si ovšem četla poprvé, tak jsem opravdu nevěděla, co se bude dít, což, jak už jsem se i několikrát zmínila, se mi na knihách moc libí, převážně z toho důvodu, že já většinou hned uhádnu, o co v knížce jde. Takže pro mě plus rozhodně automaticky získává každá kniha, která mě dovede pořádně překvapit.

Abych pravdu řekla, já se moc při takových věcech nebojím, takže jako strašidelná knížka u mě Anna nijak moc nepochodila, což jí u mě ovšem nijak neubralo, příběh jsem si opravdu užila i tak. Celou knihu jsem hlavním hrdinům fandila, ať to pro ně dopadne dobře a rozhodně už jsem pořádně natěšená na druhý díl. A že mě to čekání zabíjí...

Asi si mezitím dám to repete ještě párkrát. Ono totiž Case není nikdy dost.