RC Recenze: Deník úúúplně obyčejného upíra

Autor: Tim Collins

Knižní série: Deník úúúplně obyčejného upíra #1

Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 224
Překlad: Dušek Zdík, Ph. D.

Česká anotace:

Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…

Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Trochu o autorovi

Tim Collins žije v Londýně. Na kontě má kromě Deníku úúúplně obyčejného upíra i dalších 11 knih, které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Deník následují ještě dvě další knihy. Kromě Deníku napsal i několik nefiktivních knih pro dospělé.

Stručný děj

Nigel Mullet nikdy nebyl jedním z těch populárních dětí, právě naopak. A o to horší je ten fakt, že takhle žije už pěkně dlouho, a to skoro sto let. Člověka (pardon, upíra) už to za tu dobu rozhodně unaví. A co hůř, Nigel má tu smůlu, že narozdíl od ostatních upírů, on postrádá jakoukoliv supersílu, ať už superrychlost či super- cokoliv. Je to prostě 15ti letý kluk, který dokonce ani ve svých sto letech ještě neměl ani holku. Je ale rozhodnut, že to se změní příchod nové spolužačky do jejich třídy - Chloe.

Kolem a kolem

Nigela jsem si rozhodně oblíbila - je to pořádný ztřeštěnec, který nedokázal dospět ani po sto letech. I když, kdo by to po něm chtěl, když je mu pořád 15 a žije se svými 'rodiči', lidmi, kteří ho přeměnili, a 'sestrou', která narozdíl od něho dostala z upírských výhod všechno. Dobře se mi četlo i o tom jeho pobláznění z Chloe - některé básničky, které byl schopen vymyslet... Ostatní postavy, alespoň tak to cítím já, moc prostoru nedostaly, protože se kniha většinou odehrávala v Nigelově hlavě - jak jinak taky.

Ne tak vtipné, jak se zdálo

Opravdu nemůžu říct, že by se mi tahle kniha nelíbila - Nigel byl rozhodně dost ztřeštěný a mě jeho eskapády bavily, hlavním problémem bylo snad jen to, že jsem si představovala, že se snad budu smát víc - či že se u těch vtipů budu prohýbat smíchy. Už jen z anotace jsem měla dojem, že právě o to v knize šlo. Místo toho jsem ze sebe ale párkrát vyloudila slabý úsměv, možná jen jednou nebo dvakrát jsem se opravdu zasmála. Možná, že kdybych ke knize nepřistupovala s takovým očekáváním, tak by mě možná tolik nezklamala. Zase ale nemůžu říct, že by se mi nečetla dobře, to naopak. A styl, jakým byly stránky udělány, jako u opravdového deníku, se mi taky zamlouval, stejně tak občasné kresby.

Překlad
Překlad se mi opravdu líbil. Rozhodně se mi zdálo, že i v něm byla vystižena taková ta Nigelova osobnost, což bylo jen dobře.

Shrnutí a hodnocení

Celkově nemůžu říct, že by je jednalo o špatnou knihu - to vůbec. Občas jsem se i trochu nasmála a myslím, že mladší čtenáři by si knihu opravdu užili. Nevím, zda jsem toho od ní očekávala příliš hodně, každopádně dávám takové ty hezké lepší tři hvězdičky, které si podle mě určitě zaslouží.

 Ráda bych tímto poděkovala nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.