Recenze: Exile

Autorka: Rebecca Lim

Knižní série: Mercy #2

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★★☆

Anotace:

Jako anděl v exilu je Mercy odsouzená se opakovaně vracet na Zemi a pokaždé na sebe brát jinou lidskou podobu. Teď se 'probouzí' jako nešťastná puberťačka Lela, která se stará o svou nemocnou matku, ale nikdy o sebe.
Když se jí její roztříštěná paměť začne vracet, tak si Mercy vzpomene na Ryana, kluka, do kterého se v minulém životě zamilovala, a na Luca, který ji pronásleduje ve snech. Dá Mercy Lelin život v sázku, aby se znovu shledala s člověkem, po kterém touží?

Recenze může obsahovat spoilery.

Exile je už druhá kniha ve čtyřdílné sérií o andělovi jménem Mercy, která se neustále vrací na Zemi, pokaždé v těle nějaké jiné dívky. Musím říct, že se mi první díl opravdu líbil a celkem mě i příjemně překvapil, a já se nemohla dočkat, až si přečtu druhý díl.

Tentokrát se ocitla v těle Lely, které umírá matka. Pro Mercy je to opět jen další život, jeden z mnoha, které musela prožít. Je jí ale divné, že si moc nepamatuje události z jejího předchozího života, zatímco by její vzpomínky měly ještě stále být jakžtakž čisté. Potom ji ale ve snech navštíví Luc a chce po ní, aby Mercy našla Ryana, kluka, ke kterému v předchozím životě něco cítila. Luc totiž ví, že když Mercy najde Ryana, potom najde on ji.

Musím říct, že ačkoliv pro tuhle knihu moje hodnocení zůstává stejné, tak už mě přece jen nebavila zas tolik jako první díl. Možná to bylo hlavně tím, že se toho tam, až na pár posledních stránek, moc nedělo. Sice se mi líbilo, že jsme měli možnost alespoň nakouknout na to, proč je Mercy vlastně v exilu, i tak bych ale asi ocenila trochu víc té akce - přece jen v prvním díle šlo hlavně o to, aby Mercy našla Ryanovu sestru, tady jde ale spíš o hledání samotného Ryana, kterého ale zase nikdo neunesl.

Musím taky říct, že mě zklamalo to, jak málo si Mercy ze svého předchozího života, kdy byla Carmen, pamatuje. Ryana se vydala hledat prakticky jen proto, že to po ní chtěl Luc a aby ona byla s Lucem. Ano, nějaké ty náznaky tam přece jen jsou, ale měla jsem z toho celého jejího hledání prostě pocit, jako by jí opravdu šlo jen o to, aby ji našel Luc. Ne že by se jí člověk mohl divit, to on je tím, kdo ji pořád pronásleduje ve snech, ať už je v jakémkoliv těle. Nemám ale Luca moc ráda, narozdíl od Ryana. A taky tam samozřejmě nebyl dostatek Ryana. Sakra.

Taky se mi tentokrát Mercyino chování moc nelíbilo... Zatímco se většinou prezentovala jako ta, která se snaží dívkám, jejichž tělo zrovna obývá, pomoct, a i když se v předchozí knize snažila něco dělat pro Ryanovu sestru a ne zrovna pro Carmen, tak přece jen jsem to brala. Ale tentokrát to bylo, jako by ji Lela ani tak nezajímala jako ten fakt, aby našla Ryana a mohla se setkat s Lucem. Prostě mi to připadalo, jako by se s ní stala nějaká proměna, kterou jsem mezi první a druhou knihou nestačila zaregistrovat a Mercy bylo najednou snad úplně jedno, co bude s Lelou.

Na druhou stranu ale nemůžu tvrdit, že by mě kniha nebavila, to naopak. Ačkoliv se toho tam tolik nedělo, tak jsem přece jen hltala stránku za stránkou a zajímalo mě, co bude dál a stejně jako Mercy jsem pátrala po tom, proč ji vlastně andělé uvrhli do exilu a proč je nucena neustále cestovat z jednoho těla do druhého a stejně jako ji mě frustrovalo, že neznám všechny odpovědi, i když trochu už jsem si poskládat dokázala. Musím říct, že i přes nějaké ty výtky se jedná o dobrou knihu, jejíž konec mě rozhodně navnadil na to si přečíst i další díl.