Recenze: Awry

Autorka: Chelsea Fine

Knižní série: The Archers of Avalon #2

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★☆☆

Anotace:

Někdy je vám láska souzená. Ale někdy vás zabije.
17ti letá Scarlet právě zemřela. Ale umírání není nic neobvyklého pro dívku postiženou staletí starou kletbou, díky které se stala polonesmrtelnou.
Tentokrát ale obživne ve svém starém životě, místo toho, aby obživla v nějakém novém a ona si uvědomí, že se kletba mění. Spolu s nesmrtelnými bratry Archerovy, Scarlet si musí poskládat svůj život dohromady a pokusit se zlomit kletbu, než si pro ni smrt opět přijde.

Recenze může obsahovat spoilery.

Druhý díl téhle série pokračuje přesně tam, kde ten první skončil - Scarlet je probodnutá šípem, kterým se chtěl Tristan zabít a umírá. Jenže nezůstane mrtvá dlouho, než opět obživne - tentokrát v tom samém životě, místo toho, aby byla na jiném místě a v jiném čase. Kletba se mění, ale Scarlet netuší proč. Všem je ale jasné, že na to musí přijít ještě předtím, než kvůli Tristanově krvi ve svém těle umře.

Hned na začátek musím říct, že se mi tenhle díl líbil o trochu míň než díl předchozí. Pořád se ale jedná spíše o takové oddychové čtení - kniha se čte dobře, stránky ubíhají, jenom mě do sebe dějem zase tolik nevtáhla. Hlavním kamenem úrazu pro mě bylo ale spíše to, že nás tentokrát Chelsea obdařila i flashbacky ze Scarletina původního života, které mě časem začaly značně nudit. Sice se mi líbilo, že jsme zjistili, kdo Scarlet byla a jak vůbec došlo k tomu, že ji Raven v prvním případě zabila, přesto jsem si ale nemohla pomoct a něco mě na tom opravdu iritovalo a nudilo. Možná to bylo tím, že bylo jasné, jak to nakonec skončí, možná se mi jen nelíbilo, jaké události Scarletiné smrti předcházely, tak jako tak mě ty flashbacky holt nijak nenadchly.

Co se mi ale zase líbilo bylo to, že Scarlet konečně řekla Heather jak se co má. Ona Heather není vůbec jako já a nemůžu říct, že bych všemu, co dělá, nějak rozumněla, přece jen jsem si ji ale v tomhle díle oblíbila ještě víc, než v tom předchozím. Rozhodně k naší již známé partě skládající se ze Scarlet, Natea, Tristana a Gabriela zanesla takový ten 'čerstvý vítr' a rozhodně se mi opravdu líbila s Natem, například když vymýšleli název pro jejich skupinu, ačkoliv o něj nikdo z ostatních vlastně ani nestál. Rozhodně mě dokázala mnohdy rozesmát a byla jsem opravdu ráda, že jí dala Chelsea konečně trochu více prostoru, než aby byla jako Scarletina nevědoucí přítelkyně.

Ani tentokrát se ale nezměnil můj názor na Gabriela - nemůžu si pomoct, prostě mi není sympatický. Já sice chápu, že chce být se Scarlet, protože ho kvůli té kletbě jiná nemůže milovat a on sám nemůže milovat jinou, přece jen se mi ale nelíbilo, jak se ohledně toho ke Tristanovi občas choval. Nepřipadalo mi to fér, zvlášť, když je jasné, že samotnému Tristanovi na Scarlet opravdu záleží. Zčásti jsem ho samozřejmě chápala - nechtěl, aby Scarlet kvůli Tristanovi opět umřela, ale způsob, jakým se choval, mi připadal značně majetnický.

Ono toho není zas tolik, co bych téhle knize mohla vytnout. Jediným problémem pro mě byly ty flashbacky, jinak jsem si čtení jakžtakž užívala. Rozhodně se tam pořád něco děje, líbí se mi, kam autorka Scarletinu postavu dotáhla, i když by to člověk z první knihy rozhodně neřekl. Jenže tady právě přichází na řadu to 'jakžtakž' - prostě nejsem schopná mít tu knihu až zas tolik ráda. Celkově se mi líbí to provedení a i to, že je kniha psaná z pohledu Scarlet, Tristana i Gabriela, což, jak už jsem myslím zmínila v recenzi na první díl, je zase jednou něco nového, přece jen to ale není taková kniha, která by mě absolutně nadchla, kvůli čemuž jsem dala tři hvězdičky i prvnímu dílu.

Protože přesně tohle pro mě byla i tahle kniha - dobré počtení, ale nic víc. Nedokázala jsem se do příběhu postav nijak vtáhnout a celkově knihu považuju za takový ten lepší průměr. Přece jen ale skončila značně zajímavě a já vím, že si třetí díl, už jen kvůli nové, značně zajímavé zápletce přečtu. Kdoví, třeba mi tentokrát autorka konečně kápne na notu. Žádné flashbacky snad nehrozí.