Autorka: Richelle Mead
Knižní série: Bloodlines #2
Čteno v: Češtině
Hodnocení: ★★★★☆
Česká anotace:Povinnost, nebo láska? Co zvítězí? Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku. Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak? Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce?
Recenze může obsahovat spoilery.
Syndey Sageová poúspěšném vyřešení fiaska s upíří krví nadále zastává post jako ochránkyně Jill v Palm Springs, tentokrát jako vůdkyně operace namísto zkorumpovaného Keitha a po událostech s Leem se spolu s upíry se snaží přijít na tajemství éteru, s čímž jim mimo jiné pomáhá, k Adrianově nelibosti, i Dimitrij. A v neposlední řadě doufá, že už je teď nebudou čekat žádné velké potíže. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, zvlášť, když to mezi Sydney a Adrianem pořádně jiskří. Ale on je přece upír, bytost, kterou má jako alchymistka nenávidět, ne?
Musím říct, že mi tenhle druhý díl přišel trošičku slabší než ten předchozí. Na vině je asi pravděpodobně Sydney. Zatímco jsem ji v mnohém na jednu stranu chápala - přece jen není jednoduché přejít vše, co vás celý život učili - na tu druhou jsem místy měla akorát tak chuť ji pořádně profackovat, jak do všeho pořád tu morálku strkala - neříkám, menší vnitří boj je fajn, ale čeho je moc, toho je prostě moc. A připomínání nám na každé stránce, že má upíry nenávidět, ne je mít ráda, je až příliš.
Co se ale týče ostatních postav, tak Adrian byl opět úžasný. Musím říct, že v téhle sérií je (možná spolu s Eddiem) asi tak mou nejoblíbenější postavou - Jill mě, podobně jako její sestra Lissa, místy taky neskutečně vytáčela - Sydney jí milionkrát řekne, ať něco nedělá, vysvětlí jí pro to ty důvody a ona to chápe, ale stejně tu danou věc udělá, i když ví, že je to nebezpečné. No je ona normální? Celkem jsem i oblíbila i Treye. Sice mi bylo už od začátku jasné, co se to tam s ním semele, ale získal si mě tak jako tak a doufám, že bude trochu více i v Indigo Spell.
Co se děje týče, tak to se mi Zlatá lilie rozhodně zamlouvala. Sice jsem už někde v půlce (a možná i dřív) knihy tušila, co se tam semele, kvůli tomu se to semele a proč (protože Richelle pro mě prostě nedokáže napsat knihu tak, abych nic netušila), u Vampýrské akademie i Pokrevných poutech jsem si na to ale jaksi zvykla, a proto mi to tolik nevadilo - příběh to pro mě nijak nezměnilo a já si knihu užívala tak jako tak, už jen díky ději a Richellinému psaní. A rozhodně se těším i na třetí díl, i když si myslím, že Richelle tenhle zakončila tak trochu klišoidně. Vlastně mi to trochu připomnělo konec Sweet Evil, který si rozhodně nemám náladu připomínat jakýkoliv den v roce. Natož když čtu knihu, která mě baví.
Což všechno je asi tak ten důvod, proč jsem se nakonec rozhodla dát knize čtyři hvězdičky, neboli o jednu míň, než jejímu předchozímu dílu. Rozhodně to ale neznamená, že by mě kniha snad nebavila a že se netěším na třetí díl - protože je to rozhodně právě naopak. Jenom jsem toho po fantastickém prvním díle asi očekávala až trochu moc, že mi to přerostlo přes hlavu. Ach ta zátěž, kterou knižní pokračování na svých bedrech nesou. Věřím ale, že se tahle Richellina série svým způsobem stále ještě jakžtakž rozjíždí a snad už se to s dalšíma dílama opět jen rozjede.
Musím říct, že mi tenhle druhý díl přišel trošičku slabší než ten předchozí. Na vině je asi pravděpodobně Sydney. Zatímco jsem ji v mnohém na jednu stranu chápala - přece jen není jednoduché přejít vše, co vás celý život učili - na tu druhou jsem místy měla akorát tak chuť ji pořádně profackovat, jak do všeho pořád tu morálku strkala - neříkám, menší vnitří boj je fajn, ale čeho je moc, toho je prostě moc. A připomínání nám na každé stránce, že má upíry nenávidět, ne je mít ráda, je až příliš.
Co se ale týče ostatních postav, tak Adrian byl opět úžasný. Musím říct, že v téhle sérií je (možná spolu s Eddiem) asi tak mou nejoblíbenější postavou - Jill mě, podobně jako její sestra Lissa, místy taky neskutečně vytáčela - Sydney jí milionkrát řekne, ať něco nedělá, vysvětlí jí pro to ty důvody a ona to chápe, ale stejně tu danou věc udělá, i když ví, že je to nebezpečné. No je ona normální? Celkem jsem i oblíbila i Treye. Sice mi bylo už od začátku jasné, co se to tam s ním semele, ale získal si mě tak jako tak a doufám, že bude trochu více i v Indigo Spell.
Co se děje týče, tak to se mi Zlatá lilie rozhodně zamlouvala. Sice jsem už někde v půlce (a možná i dřív) knihy tušila, co se tam semele, kvůli tomu se to semele a proč (protože Richelle pro mě prostě nedokáže napsat knihu tak, abych nic netušila), u Vampýrské akademie i Pokrevných poutech jsem si na to ale jaksi zvykla, a proto mi to tolik nevadilo - příběh to pro mě nijak nezměnilo a já si knihu užívala tak jako tak, už jen díky ději a Richellinému psaní. A rozhodně se těším i na třetí díl, i když si myslím, že Richelle tenhle zakončila tak trochu klišoidně. Vlastně mi to trochu připomnělo konec Sweet Evil, který si rozhodně nemám náladu připomínat jakýkoliv den v roce. Natož když čtu knihu, která mě baví.
Což všechno je asi tak ten důvod, proč jsem se nakonec rozhodla dát knize čtyři hvězdičky, neboli o jednu míň, než jejímu předchozímu dílu. Rozhodně to ale neznamená, že by mě kniha snad nebavila a že se netěším na třetí díl - protože je to rozhodně právě naopak. Jenom jsem toho po fantastickém prvním díle asi očekávala až trochu moc, že mi to přerostlo přes hlavu. Ach ta zátěž, kterou knižní pokračování na svých bedrech nesou. Věřím ale, že se tahle Richellina série svým způsobem stále ještě jakžtakž rozjíždí a snad už se to s dalšíma dílama opět jen rozjede.
Žádné komentáře:
Okomentovat