Recenze: Strážkyně brány

Autorka: Michelle Zink

Knižní série: Prophecy of the Sisters #2

Čteno v: Češtině

Hodnocení: ★★★★☆

Česká anotace:

Lia Milthorpeová pokračuje v nebezpečném a zoufalém pátrání po způsobu, jakým by zvrátila děsivé proroctví. Její sestra Alice mezitím sbírá síly a učí se temnému umění, aby mohla Liu porazit. Nezastaví se před ničím ve snaze získat její místo v proroctví, které mělo připadnout jí. Lia a Alice vědí, že ve smrtelném boji stojí proti sobě. Netuší, že zrada proti nim postaví i ty, které milují nejvíc.

 Recenze může obsahovat spoilery.

Upřímně, ještě, než jsem začala knihu číst, tak jsem si myslela, že by se mohla odehrávat z pohledu jak Lie, tak Alice a to nejen díky názvu knihy, nýbrž i anotaci. Nakonec jsem se bohužel opět dočkala pouze Liina pohledu, ale zklamaná jsem zas tolik nebyla. I když upřímně, on by to ten pohled Alice rozhodně okořenil. A anotace by neslibovala věci, které tam ani nejsou.

Děj druhého dílu se odehrává o několik měsíců v později, kde spolu Lia se Soniou bydlí v Milthorpe Manor v Londýně. Lia procvičuje své schopnosti jakožto Brány a zdá se jí, že v tom dělá opravdové pokroky. Je tu ovšem jedna věc, kterou ke skončení proroctví potřebují, a to vytrhnuté stránky z knihy jejího otce, kde Lia kdysi našla proroctví, které to vše začalo. Musí se tedy vydat na Altus, ostrov Sesterstva, aby zjistily, jak je získat.

Co si budeme nalhávat, Lia je pořádná Mary Sue, to se musí uznat. Pravdou ovšem je, že mě skutečně nijak neiritovala. Moje oblíbená postava ve vesmíru rozhodně není, ale byla v pohodě. S Alicí jsme se v tomto díle skoro vůbec nepotkali, což já, jak už jsem se vyjádřila, považuji i celkem za škodu.

Naopak jsme se seznámili s novými postavami, mezi nimi i s Dimitrim, co to okamžitě začal pálit po Lie a upřímně se mi zdálo, že se jejich vztah vyvíjel až příliš rychle a ať už se s ním Lia cítí jakkoliv dobře, přece jen se mi na holku z 19. století zdála poněkud odvázaná. On celkově ten koncept té viktoriánské doby je v knize prakticky zbytečný, leda tak abychom si užili honičku na koních, jinak se autorka podle mě jejich zvyky zas tolik neřídí.

Myslím, že můžu upřímně říct, že Michelle  má rozhodně ten talent na psaní. I když se třeba v některé části toho moc nedělo a ona při ní přitom dokázala popsat několik stránek, tak jsem nepociťovala nijaké nutkání otočit stránku, abych se už posunula v ději a celkově jsem se rozhodně vůbec nenudila. Opět jsme se v knize nedočkaly nějaké té pořádné akce (přičemž upřímně věřím, že si to autorka schovává na poslední díl), ale já za sebe můžu říct, že se mi kniha opět moc líbila. Ano, některé věci mi tam celkem i vadily, nemůžu ovšem říct, že bych se při čtení nudila, právě naopak. A to je rozhodně plus.