Recenze: Insurgent

Autorka: Veronica Roth

Knižní série: Divergent #2

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★★★

Česká anotace:
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se všemi následky?

Recenze může obsahovat spoilery

Pro Tris se v poslední době nevyvinulo nic tak, jak by si přála. Když si vybrala Dauntless, tak jí bylo jasné, že její život už nebude stejný - jenže potom je napadli Erudite a ona se spolu s Tobiasem a pár dalšími lidmi ocitla ve vlaku směrem k Amity, kde všichni doufají, že tam najdou své útočiště. Jenže jak už tot ak bývá, tak opět jednou není vždy takové, jaké se zdá a i frakce Amity, jejíž obyvatelé si říkají mírumilovní, pro ně nabízí nějaká ta překvapení...

Na Insurgent jsem se, po přečtení prvního dílu Divergent, skutečně těšila jako malá holka a do čtení se pustila prakticky hned, co mi kniha přišla. Nutno dodat, napsat tu recenzi mi trvalo poněkud déle, pravda je ale taková, že jsem skutečně neděla, co o knize napsat. A to rozhodně nemyslím ve špatném slova smyslu.

Tahle kniha byla velkou jízdou od začátku až do konce - a já ji zbožňovala. Tobias byl pořád úžasný, Tris byla taky skvělá a já jsem jen sledovala, jak se jejich vztah vyvíjí a i když jsem občas jen koukala, přece jen jsem ráda, že z nich Veronica neudělala ten ideální 'ach my se tak milujeme a nemáme žádné problémy' pár. Protože to by pak nebyli Tobias a Tris, ale někdo úplně jiný. A jsem ráda, že se tam ještě objevil i Uriah, kterého jsem měla ráda už v předchozí knize, ale tentokrát jsem si ho opravdu - opravdu - oblíbila.

Stejně tak samotná kniha mně neustále překvapovala a v jedné chvíli jsem ji jen mohla odložit a koukat a říkat si, cože to Veronica udělala a že to přece není možné, nedokázala jsem tomu uvěřit, a přesto to tak bylo. Dokonce mi v té určité chvíli i ukápla nějaká ta slza a já Veronicu zbožňovala i proklínala. A potom ještě víc na tom konci, za který už jsem ji přímo nenáviděla - no takhle to ukončit, to snad nemyslí vážně!

V této knize neustále odhalujeme nové věci a když si myslíte, že to už je snad všechno, tak na vás Veronica shodí další bombu, opět vás nějak potrápí a vy trpíte, ale náramně si to užíváte. Takhle jsem to alespoň cítila já.

Jak už je určitě jasné, Insurgent se mi líbil. A to hodně. Opravdu moc a rozhodně pořád nedokážu to všechno vlastně popsat do slov. Už se nemůžu dočkat třetího, posledního dílu a jen nedočkavě vyčkávám nějaké ty informace, název, cokoliv. Jestli jste po této sérií ještě nešáhli, tak to okamžitě napravte. Možná nebudete tak unešení jako já, rozhodně to ale musíte alespoň zkusit. A já jdu mezitím nedočkavě vyhlížet byť jen sebemenší informaci o třetím díle.