Autorka: Louise Rozett
Knižní série: Confessions #1
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★☆☆
Anotace:Rose Zarelliová, samozvaný blázen do slov a naštvaná holka, se musí k něčemu přiznat:
1. Jsem pořád rozzuřená. Proč? Můj táta umřel. Moje máma sotva mluví. Můj bratr se na nás vykašlal. Myslím, že mám právo na to být vzteklá, ne?
2. Pravidelně lidi vytáčím. Chceš příklad? Políbila jsem Jamieho Fortu, zlého kluka, která možná má přítelkyni roztleskávačku. Je rozlícená a touží po krvi. Té mé.
3. Střední škola může být stejně tak Mars. Moje nejlepší kamarádka byla nahrazena mimozemšťanem a vidím červeně. (Mars je červený a vidět červeně znamená být naštvaný, chápeš to?)
Tady jsou další slova ze slovníku, která popisují můj život: Nedostačující. Nesnesitelný. Neúnosný.
(Nevíš, co ta slova znamenají? Vyhledej si je sám.)
(Omlouvám se. To bylo neurvalé.)
Recenze může obsahovat spoilery.
Střední škola je pro Rose Zarelliovou najednou naprosto jiná planeta. Tomu nijak nedodává ten fakt, že je po smrti svého otce naštvaná na všechno a na všechny. Nepomáhá ani to, že sdílí hodinu s Jamiem Fortou, klukem, do kterého bývala dříve zabouchnutá... jestli teda pořád není. Dokonce i její bratr se na ně s její mámou vykašlal a ani její kamarádka už není taková, jaká bývala. A nejvíc ze všeho je Rose prostě pořád naštvaná, naštvaná, naštvaná.
The Confessions of an Angry Girl se mi do čtečky dostalo spíše náhodou, ačkoliv jsem po knize už trochu delší dobu pokukovala. ze začátku jsem rozhodně nevěděla, jaký názor si na knihu dle anotace utvořit - na jednu stranu by mohla být zajímavá a na druhou stranu jsem teda nevěděla, jak by mě bavilo číst kecy nějaké neustále naštvané teenagerky. Moje vlastní mi stačí, děkuji pěkně. Nakonec se u mě kniha ocitla asi tak nějak v průměru.
Co musím říct už od začátku (no... tak nějak) je to, že tohle rozhodně není kniha pro každého. Rose značně kritizuje určité typy lidí, a kdybych jedním z nich byla, tak bych ji asi chtěla už od samotného začátku jen pořádně vyliskat. Takhle jsem ji chtěla vyliskat jen občas, protože, abych byla upřímná, tak na něco jsme měly podobný názor. Jenže, pořád ještě tu byly chvíle, kdy jsem si jen říkala, proč něco udělala, protože jsem to prostě nechápala, a chvíle, kdy mě štvala já si opět jednou říkala, proč to proboha dělá, ovšem s tímhle šla i všechna spřízněnost na nějakou dobu do kytek.
A ještě k tomu, Rose se představuje jako člověk, který má rád složitá slova, ale hlavně, že se jich v knize zase tolik nevyskytuje. Neříkám, kdyby jich tam bylo moc a někteří lidi by si pořád museli ve slovnících hledat, co to znamená, tak by to bylo asi moc, ale extrém je i to si na tu Rosinu vlastnost vzpomenout jen párkrát na začátku, pak na začátcích každé kapitoly a jinak nic. Člověk by řekl, že se to v jejím myšlení trochu víc projeví.
Confessions... není špatná kniha. Je taková o ničem a zároveň o všem, vzhledem k tomu, že popisuje rok ze života Rose. Líbilo se mi, že tam autorka napsala nějaké problémy, se kterými se takový puberťák může vypořádávat (i když, občas až moc detailně na můj vkus), i když jsem občas měla takový dojem, jak kdyby nám chtěla autorka vštípit nějaké důležité věci, a na druhou stranu se tam Rose líbá s klukem, který má přítelkyni. No to nevím, jak by tohle mělo fungovat, fakt že ne. Nehledě na to, že z pohledu Rose, která musela otravovat 99% lidí, co tuhle knihu četlo, vám tahle kniha asi moc vědomostí nevštípí, i kdyby se opravdu snažila.
K téhle knize toho upřímně není co říct - měla svá negativa i svá pozitiva, třeba v tom, že se četla celkem dobře, s Rose jsem si místy i rozumněla a není to tak, že bych se nudila. Na druhou stranu mě ale Rose místy štvala, děj se občas vlekl (možná si protiřečím, ale s tou knihou to bylo pořád jak na kolotoči) a autorka nějakou věc popisovala mnohem déle, než by musela. Určitě to ale není kniha, kterou bych nikomu nedoporučovala. Snad jen by těch, kterým bych ji doporučila a byla si jistá, že se jim bude kniha naprosto líbit, bylo jen málo.
The Confessions of an Angry Girl se mi do čtečky dostalo spíše náhodou, ačkoliv jsem po knize už trochu delší dobu pokukovala. ze začátku jsem rozhodně nevěděla, jaký názor si na knihu dle anotace utvořit - na jednu stranu by mohla být zajímavá a na druhou stranu jsem teda nevěděla, jak by mě bavilo číst kecy nějaké neustále naštvané teenagerky. Moje vlastní mi stačí, děkuji pěkně. Nakonec se u mě kniha ocitla asi tak nějak v průměru.
Co musím říct už od začátku (no... tak nějak) je to, že tohle rozhodně není kniha pro každého. Rose značně kritizuje určité typy lidí, a kdybych jedním z nich byla, tak bych ji asi chtěla už od samotného začátku jen pořádně vyliskat. Takhle jsem ji chtěla vyliskat jen občas, protože, abych byla upřímná, tak na něco jsme měly podobný názor. Jenže, pořád ještě tu byly chvíle, kdy jsem si jen říkala, proč něco udělala, protože jsem to prostě nechápala, a chvíle, kdy mě štvala já si opět jednou říkala, proč to proboha dělá, ovšem s tímhle šla i všechna spřízněnost na nějakou dobu do kytek.
A ještě k tomu, Rose se představuje jako člověk, který má rád složitá slova, ale hlavně, že se jich v knize zase tolik nevyskytuje. Neříkám, kdyby jich tam bylo moc a někteří lidi by si pořád museli ve slovnících hledat, co to znamená, tak by to bylo asi moc, ale extrém je i to si na tu Rosinu vlastnost vzpomenout jen párkrát na začátku, pak na začátcích každé kapitoly a jinak nic. Člověk by řekl, že se to v jejím myšlení trochu víc projeví.
Confessions... není špatná kniha. Je taková o ničem a zároveň o všem, vzhledem k tomu, že popisuje rok ze života Rose. Líbilo se mi, že tam autorka napsala nějaké problémy, se kterými se takový puberťák může vypořádávat (i když, občas až moc detailně na můj vkus), i když jsem občas měla takový dojem, jak kdyby nám chtěla autorka vštípit nějaké důležité věci, a na druhou stranu se tam Rose líbá s klukem, který má přítelkyni. No to nevím, jak by tohle mělo fungovat, fakt že ne. Nehledě na to, že z pohledu Rose, která musela otravovat 99% lidí, co tuhle knihu četlo, vám tahle kniha asi moc vědomostí nevštípí, i kdyby se opravdu snažila.
K téhle knize toho upřímně není co říct - měla svá negativa i svá pozitiva, třeba v tom, že se četla celkem dobře, s Rose jsem si místy i rozumněla a není to tak, že bych se nudila. Na druhou stranu mě ale Rose místy štvala, děj se občas vlekl (možná si protiřečím, ale s tou knihou to bylo pořád jak na kolotoči) a autorka nějakou věc popisovala mnohem déle, než by musela. Určitě to ale není kniha, kterou bych nikomu nedoporučovala. Snad jen by těch, kterým bych ji doporučila a byla si jistá, že se jim bude kniha naprosto líbit, bylo jen málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat