Recenze: Bad Girls Don't Die

Autorka: Katie Alender

Knižní série: Bad Girls Don't Die #1

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★★☆

Anotace:

Alexis si myslela, že je její středoškolský život jen typicky dysfunkční. Dysfunkční jako manželství jejích rodičů, její panenkami psoedlá 12ti letá sestra Kasey, dokonce i jako její antispolečenský a antiroztleskávačský přístup. Když rodinná hádka vyústí v uplakané sbližování sester, tak si Alexis uvědomí, že její život přechází z dysfunkčního na nebezpečný. Kasey se chová divněji než obvykle: její modré oči se občas přemění na zelené, mluví starým jazykem a dokonce ztrácí pojem o čase a tvrdí, že o svém zvláštním chování nic neví. Jejich starý dům se taky mění. Dveře se samy od sebe otevírají a zavírají, voda vaří na nezapnutém sporáku a vypnutá klimatizace ochladí dům natolik, že v něm můžou vidět vlastní dech.
Alexis by si ráda myslela, že je to vše v její hlavě ale brzo se to, o čem si myslela, že jsou jen hloupé žerty, stane ohrožujícím na životě -  na jejím, její rodiny a na jejím budujícím vztahem s třídním prezidentem. lexis ví, že je jediná osoba, která dokáže Kasey zastavit -  ale co když ta zelenooká dívka už není Kasey?

Recenze může obsahovat spoilery.

Alexis nikdy nebyla jednou z těch populárních dívek - se svými růžovými vlasy a zálibou ve fotografování se rozhodně neřadí do té 'cool' kategorie, což jí celkem vyhovuje. Co jí ale nevyhovuje vůbec je vztah jejích rodičů, u kterého se zdá, že uvízl na mrtvém bodě, nebo například posedlost její sestry Kasey s panenkami. Jenže když se najednou Kasey začne chovat divně, její oči začnou měnit barvu a i jejich dům se chová divně, tak Alexisiny problémy teprve začínají. Dokonce sama začne pochybovat, zda je šílená Kasey, nebo ona.

Na tuhle knihu jsem narazila na jednom českém blogu a musím jen říct, že mě okamžitě zaujala - jak obálkou, tak anotací (moc knih o posedlosti jsem koneckonců teda nečetla) a po přečtení recenze na tom blogu jsem dlouho neváhala a knihu si pořídila. A můžu říct, že jsem rozhodně nelitovala.

Abych začala s Alexis, tak musím říct, že s ní jsem měla takový jsi mi sympatická/nejsi mi sympatická vztah, opravdu - jednu chvíli jsem se s ní dokázala v něčem sžít, či alespoň docházala chápat proč dělá to, co dělá, a v tu druhou mě naopak něčím naštvala, či jsem si jen říkala, co to dělá. Například její chování k její sestře, a to ještě před všemi těmi divnými událostmi, se mi moc nelíbilo. Jasně, chápu, mladší sestry můžou být otravné, ale vzhledem k tomu, že jsem taky ta 'mladší sestra', jsem se místy vciťovala spíš do Kasey a právě v těch chvílích mi Alexis zrovna sympatická nebyla. Na druhou stranu ale rozhodně nebyla hloupá a taky ne jedna z těch hrdinek, co by mi neustále šly na nervy.

Na téhle knize je hodně věcí, co se mi líbilo, několik předvídatelných věcí a pár, co se mi moc nelíbilo - nejdřív musím říct, že mě určitě trochu překvapila jedna věc na konci - znáte to, holka má růžové vlasy, na konci knihy najednou změní svůj život a růžové vlasy jdou pryč a tudíž jsem to tak trochu očekávala i v téhle knize, ale naštěstí mě překvapila. Taky musím říct, že je tohle jedna z mála knih, u které jsem se i trošičku bála, což se mi snad nikdy nestává, bez ohledu na to, jestli tu knihu čtu ve dne nebo uprostřed noci, čímž si mě tahle kniha rozhodně ještě víc získala.

Rozhodně tam ale pořád bylo pár předvídatelných věcí - většinově jsem sice nevěděla, co se bude dít jako další, což je jen dobře, ovšem ten vzorec toho, že se jedna z těch 'populárních' holech není vlastně tak špatná a stane vaší kamarádkou, je teď snad všude a nejenže mě to vůbec nepřekvapilo, dokonce mě to i trochu štvalo. Taky musím knize vytknout, že se tam některé věci staly až moc rychle, třeba Alexisin (jak se to jméno vůbec skloňuje?) vztah s Carterem. Ne že by se mi ti dva spolu nelíbili - kupodivu ano. Jen možná mohla autorka budovat jejich vztah trochu déle. I když, na druhou stranu, vzhledem k anotaci té další knihy je to možná lepší takhle.

I přes těch pár much se mi ale Bad Girl Don't Die opravdu líbila a já jen četla a četla a četla, dokud jsem neusoudila, že pokud s tou knihou nechci usnout, tak bych měla přestat, a po probuzení jsem následně opět četla a četla a četla. Rozhodně ji nemůžu nic než doporučit všem fandům knih, ve kterých není nouze o napětí a akci. No, a taky o nějakou tu menší romanci.