RC Recenze: Deklarace smrti

Autorka: Gemma Malley
Knižní série: Deklarace #1

Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 256
Překlad: Milena Hordinová

Česká anotace:

Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.

Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

Trochu o autorce

Než se anglická spisovatelka Gemma Malley dopracovala ke spisovatelství, tak studovala filozofií na univerzitě a dokonce měla svou hudební kapelu. Psala taky do školních novin a myslí si, že nejlepší rada pro psaní je, aby člověk o psaní nemluvil, nýbrž psal. A spisovatelnou chtěla být ona již od mládí, kdy psala nejrůznější povídky. K napsání Deklarace ji inspiroval článek v novinkách o možné dlouhověkosti.

Stručný děj

V roce 2140 se svět naprosto liší od toho našeho - byl nalezen lék na Dlouhověkost a dokud lidé své prášky berou, tak neumírají - jenže to s sebou nese následky a lidská populace se pouze rozrůstá. Je pro přijata Deklarace, která oznamuje, že Vyvolení můžou mít jen jedno dítě a to dokonce pouze pod podmínkou, že se své Dlouhověkosti vzdají. Jinak jsou jejich děti označeny za Přebytečné a nemají žádné právo na život. Anna je Přebytečná a až moc dobře zná své místo ve světě - jediné, o co by jí mělo jít je to, aby se zavděčila Vyvoleným a stala se Potřebnou a mohla sloužit v domě jednoho z těch, kteří se narozdíl od ní narodili jako prvorození a mají tudíž právo na život a na Dlouhověkost. Jenže celý její život se zkomplikuje, když do ústavu, kde se učí, jak se stát dobrou Přebytečnou, dorazí nový kluk jejího věku jménem Petr a začíná Annu nutit pochybovat o všem, co doteď věděla.

Kolem a kolem

Většinou nepatřím k těm, kteří by na nějakou postavu nadávali proto, že věří v nějakou určitou věc, která je sice úplně hloupá, ale když tak byl člověk vychovaný, tak se můžeme holt stěží divit, že se ta určitá osoba takhle vidí. Jenže u Anny mi to, kdoví proč, opravdu vadilo. Hádám, že částečně mi jí bylo líto - přece jen, vyrůstat v takových podmínkách, že jste absolutně přesvědčení, že na světě nemáte žádné místo, rozhodně nemohla být procházka růžovou zahradou. Jenže její neustálé mluvení o tom, jak se musí snažit, aby byla dobrou Přebytečnou, mě po nějaké chvíli začaly až neuvěřitelně iritovat. Já to chápu, Anno, chceš být ta nejlepší z nejlepších. Co takhle teď trocha toho děje?

Celkově se v knize ale vyskytovaly určitě zajímavé postavy a myslím, že kdyby byla kniha o trochu delší a věnovala jim o něco více času, tak by to fungovalo bezvadně. Takhle se mi zdálo, že je všechny (snad asi až na Annu a Petra, kterého jsem si celkem oblíbila) znám jen opravdu povrchně.

Být Přebytečnými není sranda

Musím říct, že autorčin nápad je rozhodně zajímavý - její vylíčení společnosti, předpoklad, co by se asi stalo, kdyby byl nějaký takový lék skutečně objeven. Jen se mi zdá, že byla kniha příliš málo propracovaná. Ano, víme, jak ten svět funguje, ale nepřipadalo mi, že by se v knize vyskytovala nějaká extra napínavá dějová linka a oproti nějakým knihám, které jsem četla, mi celkový děj připadal takový 'holý'. Nehledě na to, že také značně předvídatelný a občas bylo až směšné, jak třeba nějaká postava odhalila něco ze své minulosti a hned o dvě stránky později je na scéně dějová linka, která s tím souvisí. Celkově mi kniha rozhodně nepřipadala špatná - jen po hodněti stránkách značně jednoduchá.

Přesto mě místy ale dokázala bavit a já jsem si její čtení určitě užívala, dokud se teda nedošlo k tomu konci, ten mi přišel značně uspěchaný a celkově to všechno vyšlo až moc dobře.

Překlad
Překlad se mi určitě líbil, nemusela jsem se nad ničím pozastavovat. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že bylo jméno Petra přeložené z anglického Peter. Musím říct, že tohle počešťování jmen v knížkách absolutně nechápu. Copak někdo (kromě historiků) překládá Henryho jako Jindřicha? Tak proč se z Petera dělá Petr a podobné? Ale to je jen můj názor.

Shrnutí a hodnocení

Deklarace smrti má rozhodně své klady a zápory a já se tak úplně nedokážu rozhodnout, která vlastně převažují. Díky tomu si ode mě kniha také vysloužila takové ty lepší 3 hvězdičky, které jsou pro ni tak akorát. Myslím, že pokud máte zájem o takové lehčí čtení, které toho v sobě má přece jen trochu víc, tak je Deklarace to pravé ořechové. Na své si určitě přijdou fanoušci dystopie a i nějaké té romance. Mě osobně určitě zajímá, jak to bude celé pokračovat.

Ráda bych tímto poděkovala nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.