Autorka: Kerstin Gier
Knižní série: Edelstein Trilogie #1
Čteno v: Češtině
Hodnocení: ★★★★☆
Česká anotace:Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.
Recenze může obsahovat spoilery.
Gwendolyn Shepherdová rozhodně nepochází z normální rodiny, právě naopak. V její rodině se totiž přenáší časocestovací gen, který má vždy jeden určitý člověk, který byl podle data určený už před dávnem. A v Gwendolynině rodině se jedná o její sestřenici Charlotte, která je k tomu už od mala připravována a celá rodina už jen čeká, kdy se její schopnosti konečně probudí. A proto je pro Gwendolyn taky neuvěřitelný šok, když ona sama skočí v čase do minulosti. Jak se nakonec ukáže, je to Gwendolyn, kdo má v rodině časocestovací gen a ne Charlotte. Gwendolyn, která nebyla na nic z tohohle absolutně připravená, rozhodně čekají těžké časy.
Ani nedokážu říct, co přesně se mi na Gwendolyn tolik líbilo - rozhodně jsem si ji ale zatraceně oblíbila. Na nic si nehrála a myslím, že se s celou tou situací vypořádala celkem dobře - rozhodně teda lépe, než bych to asi zvládla já. A i když moc věcí z historie rozhodně neví, tak je určitě chytrá. Co se týče Gideona... musím říct, že na něho jsem si zatím nějaký takový názor neudělala. Jako jo, měla jsem ho celkem ráda, ale není to tak, že bych se nad ním úplně rozplývala. Uvidíme, zda si mě trochu víc získá v dalších dílech. Rozhodně jsem měla ale ráda njlepší kamarádku Gwendolyn (ne, teď vážně, proč jí nikdo neříká Gwen??), Leslie. Rozhodně je to ten typ kámošky, která za vámi bude stát, ať se děje kdovíco. A samozřejmě nesmím zapomínat na Jamese - svým způsobem jsem ho měla ráda. I když, možná spíš získal plusové body za to, že je duch.
Musím říct, že jsem ze začátku absolutně nečekala, že by se mi kniha mohla tolik líbit. Možná na tom měla svůj podíl ta růžová obálka knihy. Možná to, že si kniha snad od všech vysloužila značně kladné hodnocení a já jsem jednou z těch, která má tendenci nemít ráda věci, které ostatní zbožňují. Možná to i trochu bylo tím větším písmem v knize - takové člověk většinou vídá spíš v těch dětských knížkách. Nakonec mě ale Rudá jako rubín značně překvapila a já nestačila jen koukat, jak mi stránky ubíhaly před očima (což může být částečně kvůli tomu velkému písmu, ale to je vedlejší) a jak moc jsem se do ní dokázala dostat.
Ne že by se jednalo o nějaký mistrovský kousek - jedna určitá věc mi byla jasná už tak od první či druhé stránky knihy a zas tolik překvapivých odhalení v knize nebylo. Pořád ale nabízí dostatek té akce, nějakou tu menší romanci a nějaká ta překvapení se v ní, řekla bych, přece jen najdou. A jak jsem si ji užívala - jen, co jsem ji ve škole dočetla, jsem si zašla k nám do knihkupectví a modlila se, aby tam měli Modrou jako safír - protože jsem ji prostě musela mít doma. Protože se rozhodně nemůžu dočkat toho, co se bude dít dál.
Myslím, že už jsem si své řekla - Rudá jako rubín je rozhodně kniha, která by ve vaší knihovničce neměla chybět. Je to spíše lehčí čtení, ale možná právě proto se mi tak líbila a myslím, že může zaujmout prakticky kohokoliv. V tomhle případě je růžová skutečně žůžová... Říká se to vůbec? Tak jako tak, má správa je jasná - že jste ještě Rudou nečetli? Tak byste to možná měli napravit.
Ani nedokážu říct, co přesně se mi na Gwendolyn tolik líbilo - rozhodně jsem si ji ale zatraceně oblíbila. Na nic si nehrála a myslím, že se s celou tou situací vypořádala celkem dobře - rozhodně teda lépe, než bych to asi zvládla já. A i když moc věcí z historie rozhodně neví, tak je určitě chytrá. Co se týče Gideona... musím říct, že na něho jsem si zatím nějaký takový názor neudělala. Jako jo, měla jsem ho celkem ráda, ale není to tak, že bych se nad ním úplně rozplývala. Uvidíme, zda si mě trochu víc získá v dalších dílech. Rozhodně jsem měla ale ráda njlepší kamarádku Gwendolyn (ne, teď vážně, proč jí nikdo neříká Gwen??), Leslie. Rozhodně je to ten typ kámošky, která za vámi bude stát, ať se děje kdovíco. A samozřejmě nesmím zapomínat na Jamese - svým způsobem jsem ho měla ráda. I když, možná spíš získal plusové body za to, že je duch.
Musím říct, že jsem ze začátku absolutně nečekala, že by se mi kniha mohla tolik líbit. Možná na tom měla svůj podíl ta růžová obálka knihy. Možná to, že si kniha snad od všech vysloužila značně kladné hodnocení a já jsem jednou z těch, která má tendenci nemít ráda věci, které ostatní zbožňují. Možná to i trochu bylo tím větším písmem v knize - takové člověk většinou vídá spíš v těch dětských knížkách. Nakonec mě ale Rudá jako rubín značně překvapila a já nestačila jen koukat, jak mi stránky ubíhaly před očima (což může být částečně kvůli tomu velkému písmu, ale to je vedlejší) a jak moc jsem se do ní dokázala dostat.
Ne že by se jednalo o nějaký mistrovský kousek - jedna určitá věc mi byla jasná už tak od první či druhé stránky knihy a zas tolik překvapivých odhalení v knize nebylo. Pořád ale nabízí dostatek té akce, nějakou tu menší romanci a nějaká ta překvapení se v ní, řekla bych, přece jen najdou. A jak jsem si ji užívala - jen, co jsem ji ve škole dočetla, jsem si zašla k nám do knihkupectví a modlila se, aby tam měli Modrou jako safír - protože jsem ji prostě musela mít doma. Protože se rozhodně nemůžu dočkat toho, co se bude dít dál.
Myslím, že už jsem si své řekla - Rudá jako rubín je rozhodně kniha, která by ve vaší knihovničce neměla chybět. Je to spíše lehčí čtení, ale možná právě proto se mi tak líbila a myslím, že může zaujmout prakticky kohokoliv. V tomhle případě je růžová skutečně žůžová... Říká se to vůbec? Tak jako tak, má správa je jasná - že jste ještě Rudou nečetli? Tak byste to možná měli napravit.
Mne sa kniha veľmi páčila 8) Už sa teším, kedy sa mi dostane do ruky pokračovanie 8)
OdpovědětVymazat