Recenze: Modrá jako safír

Autorka: Kerstin Gier

Knižní série: Edelstein Trilogie #2

Čteno v: Češtině

Hodnocení: ★★★★☆

Česká anotace:

Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Recenze může obsahovat spoilery.

Gwendolynin život poslední dobou nabírá rozhodně nečekané obrátky - od té doby, co zjistila, že to ona v rodině nese časocestovací gen, musí každý den pomocí chronografu cestovat do minulosti. Jenže ne vždy jde všechno podle plánu - jako třeba když ji s Gideonem zrovna před chvílí přepadli nějací muži. Navíc to vypadá, že se mezi ní a Gideonem konečně začne něco dít - jenže to ještě neznamená, že bude všechno lehké a chrlič Xemerius rozhodně nebude její jediná starost, se kterou se bude muset vypořádat (ne že by se snad někdo chtěl vypořádat s Xemeriem).

Na druhý díl této série jsem se těšila jako malé dítě. Hned po přečtení prvního dílu jsem šla do knihkupectví a když jsem zjistila, že v něm knihu díkybohu mají, tak jsem si ji hned koupila. A jakmile jsem dopsala recenzy na Rudou, tak jsem se na Modrou okamžitě vrhla. Co ale musím už na začátku říct tak je to to, že mi Modrá evokuje jako skutečně druhý díl. Stejně jako From Bad to Cursed, Modrá jako safír je typickou druhou knihou v trilogií, která mě bohužel nedokázala dostat tolik jako díl první. To samozřejmě neznamená, že se mi nelíbil - ty čtyři hvězdičky mluví samy za sebe. Ale přece jen se jedná o skutečně slabé čtyři hvězdičky.

Tohle jsem psala už v recenzi na Rudou - Gwendolyn já mám opravdu ráda. Nehraje si na nijak extra chytrou a ani nepředstírá, že by toho snad tolik věděla - jenže hloupá taky není, umí přemýšlet a můj názor na ni nepoklesl ani v téhle knize. Kdo se mi ale zase tolik nelíbil, byl Gideon. Na jednu stranu jsem jeho chování tak trochu chápala, na tu druhou mě místy opravdu neuvěřitelně vytáčel a já často jen nestačila koukat nad tím, co zas udělal nebo řekl. Je mi jasné, že ta jedna situace byla trochu citlivá, ale upřímně si myslím, že se mohl zachovat trochu jinak a ne jako desetileté dítě.

Celkově se mi kniha líbila, to ne že ne - byl tam dostatek akce, nová postava Xemerius to tam navíc značně oživila a já si ho okamžitě zamilovala a určitě se mi kniha četla stejně dobře jako předchozí díl. Jen mě prostě tolik nebavila a měla jsem pocit, že ten děj místy značně stagnuje a my se neposouváme ani dopředu, ani dejme tomu dozadu. Myslím, že by se mi kniha asi líbila o něco více, kdybych měla ráda Gideona s Gwen mu tolik fandila. Jenže já si ohledně něho prostě nemůžu pomoct a upřímně doufám, že si mě získá v Zelené, protože je přece jen důležitou součástí knih.

I přes tuto ne tak úplně pozitivní recenzi nemůžu Modrou (a koneckonců celkově tuto sérií) ale nic než doporučit. Jistě, má svá hluchá místa a podle mě se nevyrovná Rudé, přece jen se ale jedná o dobrý literární kousek. A co víc, přece jen se zatraceně těším na Zelenou. A to se přece za něco počítá vždycky. Modrá prostě spadla do kategorie obvyklých druhých dílů a to se stává každé druhé knize (tenhle dvojsmysl zamýšlen nebyl), to ale neznamená, že se s třetím dílem nemůže zatraceně vyšvihnout.