Autor: Dan Wells
Knižní série: Partials Sequence #2
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★★★
Anotace:
Kira Walkerová našla lék na RM virus, ale bitva o přežití lidí a Partiálů teprve začíná. Kira opustila East Meadow v zoufalé snaze najít nějaká vodítka k tomu, kdo je. To, že samotní Partiálové mají ve své krvi léčbu na RM virus, nemůže být náhoda - musí to být součástí většího plánu, plánu, který zahrnuje i Kiru, plánu, který by mohl zachránit obě rasy. Jejími společníky jsou Afa Demoux, pomatený tulák a bývalý zaměstnanec ParaGenu a Samm s Heron, Partiálové, kteří jí zradili a zachránili jí život, jediní, kteří znají její tajemství. Ale může jim věřit?
Recenze obsahuje spoilery na předchozí díl.
Kira Walkerová zjistila, že je Partiál a její život se obrátil vzhůru nohama - z toho důvodu se taky rozhodla opustit komunitu přeživších na Long Islandu ve snaze najít odpovědi na to, proč byla vytvořena a k čemu vlastně slouží. Cestou k svým odpovědím potká tuláka Afu Demouxe. Dříve génia, dnes pomateného muže, který dříve pracoval u ParaGenu - a následně se s ním i se Sammem a Heron vydává na cestu do Chicaga, aby našli odpověď i na to, jak zařídit, aby zbylí Partiálové po vypršení svého data nezemřeli. Komunita v Long Islandu se mezitím potýká se značnými problémy - lék na RM virus byl sice nalezen, nejsou ale schopni ho vyrobit synteticky a musejí tudíž přijít na to, jak jej získat od Partiálů.
Na druhý síl série o Partiálech jsem se těšila jako malá. Minulý díl byl zatraceně dobrý a já se do knihy pouštěla jak s nadšením, tak s obavami - s nadšením, protože je to koneckonců pokračování a s obavami z toho, zda bude druhý díl alespoň stejně dobrý jako ten předchozí. A taky z toho, koho Dan zabije tentokrát (ne, nikdy mu tu smrt neodpustím). Nakonec můžu ale říct, že jsem z knihy byla absolutně nadšená.
Kiru jsem měla ráda už v předchozí knize, v téhle jsem si ji oblíbila ale ještě o něco více. Musím říct, že ji Dan napsal ještě o něco reálněji - koneckonců i všechny ostatní postavy mi připadaly reálnější, mnohem lépe napsané a já s nimi dokázala mnohem lépe sžít než v předchozí knize. Dokonce jsem si oblíbila i Marcuse, kterého jsem v předchozí knize zrovna nemusela a navíc jsem došla i k závěru, že toho kluka vlastně ani nejde nemít rádo - v minulé knize jsme ho totiž hlavně viděli jen s Kirou, kdežto tady je pohled na něj jako individuální postavu. A bez Kiry se mi líbí rozhodně víc, protože ti dva k sobě prostě nejdou.
Přesto, z mužských hrdinů jsem měla stoprocentně nejradši Samma. Ten kluk (nebo spíš Partiál?) si mě absolutně získal a pokud se mu někdy něco stane, tak Dana tentokrát už opravdu přetrhnu. Protože Samm musí být v pořádku. Prostě musí. A taky musí být s Kirou - ani nedokážu vyjádřit, jak moc ty dva chci spolu. Oblíbila jsem si i Heron - nebyla to sice nijak zvlášť kladná postava, ale přece jen má určitou osobnost. A vzhledem k novele Isolation, která je z jejího pohledu, jsem i dokázala její akce naprosto chápat.
K téhle knize jsem hned po přečtení neměla absolutně žádných slov - no dobrá, nějaká by se našla, bohužel to byly ale spíše kdejaké neindetifikovatelné zvuky, než opravdová slova - Fragments se mi skutečně líbily o mnoho víc, než předchozí kniha. Pravda, začátek byl možná trochu pomalejší, potom už na tom ale nezáleželo. Nezáleželo na ničem než na tom, co se v té knize děje a čím si Kira, Samm, Marcus a ostatní procházejí. A ten konec? No to jsem si snad říkala, zda si Dan nedělá srandu. Jak tohle mám ten další rok vydržet?
Partials Sequence je jedna z těch nejlepších (nejen) dystopických knih, co jsem kdy četla. Příběh má tu správnou hloubku, autor postavy a děj popisuje tak, že si nemůžete pomoct a cítíte se, jako byste sami byli součástí toho příběhu a já se musela neustále nervovat s tím, co se stane jako další a jen jsem doufala, že to moji oblíbenci dotáhnou až do konce. Protože u Dana člověk skutečně neví. I když už je to pár týdnů, co jsem knihu četla, tak si ji pořád přehrávám v hlavě a obávám se, že čekání na třetí díl pro mě bude skutečně mučením.
Na druhý síl série o Partiálech jsem se těšila jako malá. Minulý díl byl zatraceně dobrý a já se do knihy pouštěla jak s nadšením, tak s obavami - s nadšením, protože je to koneckonců pokračování a s obavami z toho, zda bude druhý díl alespoň stejně dobrý jako ten předchozí. A taky z toho, koho Dan zabije tentokrát (ne, nikdy mu tu smrt neodpustím). Nakonec můžu ale říct, že jsem z knihy byla absolutně nadšená.
Kiru jsem měla ráda už v předchozí knize, v téhle jsem si ji oblíbila ale ještě o něco více. Musím říct, že ji Dan napsal ještě o něco reálněji - koneckonců i všechny ostatní postavy mi připadaly reálnější, mnohem lépe napsané a já s nimi dokázala mnohem lépe sžít než v předchozí knize. Dokonce jsem si oblíbila i Marcuse, kterého jsem v předchozí knize zrovna nemusela a navíc jsem došla i k závěru, že toho kluka vlastně ani nejde nemít rádo - v minulé knize jsme ho totiž hlavně viděli jen s Kirou, kdežto tady je pohled na něj jako individuální postavu. A bez Kiry se mi líbí rozhodně víc, protože ti dva k sobě prostě nejdou.
Přesto, z mužských hrdinů jsem měla stoprocentně nejradši Samma. Ten kluk (nebo spíš Partiál?) si mě absolutně získal a pokud se mu někdy něco stane, tak Dana tentokrát už opravdu přetrhnu. Protože Samm musí být v pořádku. Prostě musí. A taky musí být s Kirou - ani nedokážu vyjádřit, jak moc ty dva chci spolu. Oblíbila jsem si i Heron - nebyla to sice nijak zvlášť kladná postava, ale přece jen má určitou osobnost. A vzhledem k novele Isolation, která je z jejího pohledu, jsem i dokázala její akce naprosto chápat.
K téhle knize jsem hned po přečtení neměla absolutně žádných slov - no dobrá, nějaká by se našla, bohužel to byly ale spíše kdejaké neindetifikovatelné zvuky, než opravdová slova - Fragments se mi skutečně líbily o mnoho víc, než předchozí kniha. Pravda, začátek byl možná trochu pomalejší, potom už na tom ale nezáleželo. Nezáleželo na ničem než na tom, co se v té knize děje a čím si Kira, Samm, Marcus a ostatní procházejí. A ten konec? No to jsem si snad říkala, zda si Dan nedělá srandu. Jak tohle mám ten další rok vydržet?
Partials Sequence je jedna z těch nejlepších (nejen) dystopických knih, co jsem kdy četla. Příběh má tu správnou hloubku, autor postavy a děj popisuje tak, že si nemůžete pomoct a cítíte se, jako byste sami byli součástí toho příběhu a já se musela neustále nervovat s tím, co se stane jako další a jen jsem doufala, že to moji oblíbenci dotáhnou až do konce. Protože u Dana člověk skutečně neví. I když už je to pár týdnů, co jsem knihu četla, tak si ji pořád přehrávám v hlavě a obávám se, že čekání na třetí díl pro mě bude skutečně mučením.
Kruci, já si tu knihu chci tak moc přečíst! Ale pořád mi do toho leze něco jiného :D
OdpovědětVymazat