Autorka: Janet Edwards
Knižní série: Earth Girl #1
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★☆☆
Anotace:
Rok 2788 . Pouze ti hendikepovaní žijí na Zemi. Zatímco všichni ostatní cestují portály mezi světy, 17-ti letá Jarra je mezi těmi jedněmi z tisíci, kteří se narodili s imunitním systémem, který nedokáže přežít na ostatních planetách. Její rodiče ji opustili a po narození ji poslali na Zemi, aby jí zachránili život. Nedokáže cestovat na jiné světy, ale sleduje jejich videa a ví o vtipech, které si vypráví. Je 'opice', 'zaostalá', ale tahle opice se nevzdá.
Recenze může obsahovat spoilery.
Ačkoliv se už píše rok 2788 a lidstvo se může pohybovat portály mezi různými planetami, celý život Jarry Reeath se odehrává právě v kolébce lidstva - Zemi. Protože i v této společnosti existují lidé, kteří se na jiné planety prostě stěhovat nemůžou - jejich imunitní systém jim to nedovolí. A Jarra je jednou z nich. Ona i její přátelé také přišli o rodiče jen kvůli tomu - zbytek světa o nich totiž přemýšlí jako o opicích a zaostalých. Jenže Jarra je odhodlaná tohle změnit a proto se taky přihlásí na historickou univerzitu Asgard, která tráví semestr na Zemi. Je odhodlaná ostatním ukázat, že i dívka ze Země toho dokáže hodně.
Na tuhle knihu jsem se upřímně značně těšila. Anotace mi zněla více než dobře a pro jednou mi přišlo, že se jedná zase o nějaký ten originálnější námět - v tom druhém jsem se rozhodně nemýlila. V zajímavosti příběhu už ale rozhodně ano.
Jarra mi ze začátku přišla jako celkem příjemná postava - nikdo zvlášť úžasný, ale dala se. Jenže jak jsem četla dál a dál, tím víc věcí mi na ní začínalo vadit - zatímco ze začátku se mi líbilo, že nějaké ty věci zná, umí je a je v tom dobrá, postupem času jsem si začínala říkat, zda vůbec existuje něco, v čem dobrá není a až moc se začala podobat fenoménu Mary Sue. Nehledě na to, že jí uprostřed knihy tak trochu přeskočí (a to ještě k tomu to podle mě ani nebylo zrovna nic takového, že by k tomu musela mít tuto reakci), což mi ze začátku přišlo zajímavé - ale postupem času mě i to začalo značně štvát.
Co se týče ostatních postav, tak o těch toho moc říct nemůžu - protože tahle kniha se skutečně soustředila především na Jarru a ostatní postavy kolem mi připadaly spíš jen do počtu. Včetně Fiana, ačkoliv se tam objevoval trochu více než ostatní. Ale ani jeho 'vztah' s Jarrou mě na téhle knize neuchvátil - být napsaný trochu jinak, tak možná. Ale s takovou? Spíše mě jen otravovali.
U téhle knihy celkově platí to, že první polovina byla skutečně nadějná - ty vykopávky mi přišly zajímavé a já si jen říkala, co se tam bude dít. Jenže od druhé poloviny to s knihou šlo pořádně z kopce. A jestli se zajímáte o to, co se tam bude dít - no, co myslíte. Vykopávky, samozřejmě. Ne, nedělám si srandu. V té knize snad ani nic jiného nedělali. A Jarra je samozřejmě hvězdou každé z nich. Nestalo se tam nic extra zajímavého a postupem času kniha spadla do škatulek těch, které v sobě mají samé klišoidní situace, například té, která se týká Jarřiných rodičů.
Celkově to byla kniha, která vypadala značně nadějně a na konci mě opravdu zklamala. Dokonce tak, že si nemyslím, že si přečtu druhý díl. Protože ta anotace na něj, to je teprve něco. A to nemyslím v tom dobrém slova smyslu. Ne že bych tu knihu snad nikomu nedoporučila - přece jen je hodně lidí, kterým se líbí. Jen musíte být ten typ, kterému nevadí, že se tam po celou dobu prakticky nic neděje. I když ano, uznávám, ke konci se tam jedna věc stala - jenže s tím, jak kniha po celou dobu ubíhala, to jen přidává na její monotónnosti, protože ano, přesně - opět to má co dělat s vykopávkami.
Jarra mi ze začátku přišla jako celkem příjemná postava - nikdo zvlášť úžasný, ale dala se. Jenže jak jsem četla dál a dál, tím víc věcí mi na ní začínalo vadit - zatímco ze začátku se mi líbilo, že nějaké ty věci zná, umí je a je v tom dobrá, postupem času jsem si začínala říkat, zda vůbec existuje něco, v čem dobrá není a až moc se začala podobat fenoménu Mary Sue. Nehledě na to, že jí uprostřed knihy tak trochu přeskočí (a to ještě k tomu to podle mě ani nebylo zrovna nic takového, že by k tomu musela mít tuto reakci), což mi ze začátku přišlo zajímavé - ale postupem času mě i to začalo značně štvát.
Co se týče ostatních postav, tak o těch toho moc říct nemůžu - protože tahle kniha se skutečně soustředila především na Jarru a ostatní postavy kolem mi připadaly spíš jen do počtu. Včetně Fiana, ačkoliv se tam objevoval trochu více než ostatní. Ale ani jeho 'vztah' s Jarrou mě na téhle knize neuchvátil - být napsaný trochu jinak, tak možná. Ale s takovou? Spíše mě jen otravovali.
U téhle knihy celkově platí to, že první polovina byla skutečně nadějná - ty vykopávky mi přišly zajímavé a já si jen říkala, co se tam bude dít. Jenže od druhé poloviny to s knihou šlo pořádně z kopce. A jestli se zajímáte o to, co se tam bude dít - no, co myslíte. Vykopávky, samozřejmě. Ne, nedělám si srandu. V té knize snad ani nic jiného nedělali. A Jarra je samozřejmě hvězdou každé z nich. Nestalo se tam nic extra zajímavého a postupem času kniha spadla do škatulek těch, které v sobě mají samé klišoidní situace, například té, která se týká Jarřiných rodičů.
Celkově to byla kniha, která vypadala značně nadějně a na konci mě opravdu zklamala. Dokonce tak, že si nemyslím, že si přečtu druhý díl. Protože ta anotace na něj, to je teprve něco. A to nemyslím v tom dobrém slova smyslu. Ne že bych tu knihu snad nikomu nedoporučila - přece jen je hodně lidí, kterým se líbí. Jen musíte být ten typ, kterému nevadí, že se tam po celou dobu prakticky nic neděje. I když ano, uznávám, ke konci se tam jedna věc stala - jenže s tím, jak kniha po celou dobu ubíhala, to jen přidává na její monotónnosti, protože ano, přesně - opět to má co dělat s vykopávkami.
Žádné komentáře:
Okomentovat