Recenze: Break My Heart 1,000 Times

Autor: Daniel Waters

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★☆☆

Anotace:

Když žijete ve světě po Události, tak to znamená, že jsou duchové jen součástí běžného života, ale Veronica si přeje, aby se ti duchové prostě posunuli dál. Duchové ale nemizí - naopak, nabírají na síle.
Když se Veronica a její kamarád Kirk rozhodnout zjistit, proč tomu tak je, tak narazí na mnohem ďábelštější plán, než jaký si kdy dokázali představit. Jeden z Veroničiných učitelů na střední škole je ochromený tím, že se jeho mrtvá dcera nikdy nevrátila jako duch a pronásleduje ho možnost, že čeká na to, aby se znovu objevila v čerstvém těle. Veronica se zdá být tou dokonalou hostitelkou. A i kdyby se mýlil, jakou škodu může nadělat vytvoření o jednoho ducha navíc?

Recenze může obsahovat spoilery.

Po Události nebylo nikdy nic jako dřív. Nejenže při ní ztratilo život nespočet lidí, ještě k tomu se ale začali objevovat duchové mrtvých lidí - proč se zde objevili a jaký je jejich účel, to ale nikdo neví. Teorií je nespočet - jsou to duše mrtvých, jedná se pouze o obrazy, o chvilkové projekce člověka z doby, kdy byl ještě naživu... Jasné ale je, že jejich počet poslední dobou narůstá. A Veronicu duchové vždy zajímali - což je taky důvod, proč se její spolužák Kirk, kterému se líbí, rozhodne, že by se o nich mohli pokusit něco dozvědět. Jenže brzy se ocitnou uprostřed něčeho mnohem většího. A Veroničin život je v ohrožení.

Duchy jsem jako námět pro knihy měla vždy vážně ráda - ačkoliv jsem jich zas tolik bohužel nečetla. Proto, když jsem narazila na Break My Heart 1,000 Times, mě po přečtení anotace kniha značně zaujala a já nemohla jinak než si ji pořídit. Nakonec jsem ale byla opravdu jen zklamaná.

Jedním z problémů této knihy byla určitě hlavní hrdinka - pokud ji tak, vzhledem k tolika pohledům v knize vůbec můžu nazývat - Veronica. Ze začátku mi přišla v pohodě a já si myslela, že bych ji snad i mohla mít ke konci knihy i ráda - jenže způsob, jakým byla napsaná, se mi rozhodně nezamlouval. Přišlo mi, jako kdyby jí nikdy nebylo nic dobré - dokonce ani Kirk, i když vzhledem k němu nějaké ty city vyjádřila. Prostě nic. Navíc jsem občas musela vážně protáčet oči nad tím, jak byla ignorantská, zvlášť v jeden určitý moment.

A kéž by tohle byl problém jen s Veronicou, ale ne. Už jsem četla hodně knih - a vím, že většina spadá buď do té kategorie, kde si každou postavu okamžitě zamilujete - ať už mají kolik chyb chtějí, já je třeba přece jen kvůli určité věci obdivuju. Pak tu jsou ty knihy, kde má člověk rád jen pár postav. A ten nejhorší druh je ten, kdy se ocitnete sto stránek od konce a uvědomíte si, že je vám úplně jedno, co se s těmi postavami strane. A, bohužel, Break My Heart patří právě do té poslední kategorie. Protože si upřímně nemyslím, že bych k těm postavám snad mohla vyjádřit ještě větší lhostejnost. Styl, jakým byli všichni napsaní, mě prostě vůbec nezaujal a ani jedna postava v knize vůbec nevynikla.

Určitě se nejedná o tu nejhorší knihu, jakou jsem kdy četla. Ani náhodou se ale nejedná o jednu z nejlepších. A už vůbec to není jedna z těch lepších knihách o duchách. Protože hlavně v tom ohledu jsem byla značně zklamaná - ano, duchové v příběhu rozhodně hráli celkem velkou část. Jenže po dočtení knihy jsem měla dojem, jak kdyby byli naprosto irrelevantní. Myslím tím, ten námět - muž, který zabíjí dívky, aby přivedl svou dceru zpět k životu, je zajímavý. Jenže jsem prostě měla dojem, jak kdyby se celá kniha mohla bez těch duchů klidně obejít.

Člověk nepotřebuje svět, ve kterém skutečně žijí duchové, aby mohl vytvořit šílence, co si myslí, že zabíjením svou dceru nějak vrátí k životu. Celkově se jedná spíše o ty lepší tři hvězdičky. Kdybych ale knihu měla posuzovat z ohledu těch duchů, tak dám sotva dvě. Pokud si ji chcete přečíst, tak počítejte spíš s tím, že se bude jednat o 'krimi' příběh a právě bych knihu doporučila spíše fanouškům tohoto žánru. Který já mám sice taky ráda a kniha se mi v tomhle ohledu určitě zamlouvala, mé zklamání je ale o něco větší.