Recenze: Dark Triumph

Autorka: Robin LaFevers

Knižní série: His Fair Assassin #2

Čteno v: Angličtině

Hodnocení: ★★★★★

Anotace:

Sybella dorazila ke dveřím kláštera skoro šílená ze smutku a zoufalství. Ty, které slouží Smrti, ji mezi sebou velice rádi přivítaly - ale za určitou cenu. Klášter považuje Sybellu, od přírody nadanou v umění zabíjet a svádět, za jednu ze svých nejnebezpečnějších zbraní. Ale její umění zabíjet jí je malou útěchou, když ji klášter pošle zpátky do života, který ji málem přivedl k šílenství. A i když je Sybella zbraní spravedlnosti ukovanou samotnou Smrtí, tak jí On musí dát důvod žít. Najde dcera Smrti i jiný důvod žít, než je pomsta, když objeví neočekávaného spojence uvězněného v kobkách?

Recenze může obsahovat spoilery.

Když Sybella dorazila ke klášteru svatého Mortaina, kde si dokonce našla přítelkyně Ismae a Annith, tak doufala, že se už nikdy nebude muset vrátit ke své rodině  - d'Albretovým. Jenže potom ji sestry pošlou právě tam - s příslibem, že potom bude moci d'Albreta vlastnoručně zabít. Jenže její příležitost k jeho zabití stále nepřichází - a co víc, dokonce jí přiřadí nový úkol - najít ve vězení uvězněného vojáka vévodkyně, které slouží. A její úkol ji zavede na místo, kde ani být nechtěla - pryč od d'Albreta, pryč od její pomsty.

Na druhý díl této série jsem se opravdu těšila. První díl mě neuvěřitelně nadchnul - a už tehdy jsem se toho chtěla o Sybelle víc dozvědět, k čemu jsem teď měla tu příležitost. A jak je z mého hodnocení patrné, zklamaná jsem rozhodně nebyla.

O Sybelle jsem se určitě nemýlila - přišla mi jako neuvěřitelně zajímavá postava a musím říct, že po tom všem, čím si prošla, jsem nemohla jinak než ji prostě obdivovat. Protože ačkoliv se mohla kdysi zhroutit - a to potom, čím si prošla, rozhodně není žádný div - tak se dokázala zase postavit na nohy a udržet se na nich i poté, co byla nucená se vrátit zpátky na místo, které ji tak zlomilo. Sybella prošla opravdovou spoustou věcí a ačkoliv jsem se s její situací vžít nedokázala, přece jen jsem chápala její reakce a chápala jsem, proč se k nějakým věcem staví tím a tím určitým způsobem a neměla jsem žádný problém si ji značně oblíbit, stejně jako v předchozí knize Ismae.

Stejně jako v Grave Mercy, i tady je představena škála postav - některé nové, některé staré. Co mě osobně potěšilo, byla přítomnost Zvířete (neplést si s tím z Krásky a zvířete, prosím). Už v minulé knize jsem si ho oblíbila a rozhodně jsem byla ráda, když jsem zjistila, že je skutečně v pořádku. Navíc musím uznat, že se k Sybelle nikdo nehodil víc a já jen doufala, že si k sobě dokážou najít cestu. Potěšilo mě i to, že se tam objevili Ismae s Duvalem. Koho jsem ale (stále) nenáviděla byl rozhodně d'Albret a jen jsem doufala, že se Sybella jednoho dne skutečně dočká své pomsty. Ani její bratři Pierre a Julian se mi nezamlouvali, ke konci mě ale Julian celkem překvapil a nakonec si mě tak trošku získal, i když jsem si až do té doby vůbec nemyslela, že by to snad bylo možné.

Tahle série si mě získala už prvním dílem a tímto si u mě jen upevnila své postavení jako jedna z mých nejoblíbenějších sérií. Je v ní všechno, co bych od knih kdy chtěla - hrdinky, které si vás získají a rozhodně dokážou pořádně nakopat ostatním zadky, pořádná akce a i nějaká ta romantika. Na Dark Triumph jsem nedokázala najít jedinou věc, která by mi tam vadila a opět jednou jsem si četla až dlouho do noci, protože jsem tu knihu prostě nedokázala jen tak odložit a jít spát.

 A za co jsem taky byla ráda bylo to, že ačkoliv je příběh vyprávěn tentokrát z pohledu Sybelly, tak autorka pořád následovala takovou tu 'hlavní' dějovou linku s vévodkyní místo toho, aby tu knihu udělala o něčem úplně jiném, což bylo taky skvělé. Líbí se mi, jak se v tom příběhu obě angažují - a nejspíš to tak bude i s Annith, z jejíhož pohledu má být třetí, poslední díl s názvem Mortal Heart, kterého se už opravdu nemůžu dočkat. Takže pokud umíte anglicky a knihy jste ještě nečetli, tak mě nechte vám položit jednu opravdu důležitou otázku: Proč je ještě nečtete?