Recenze: Zelená jako smaragd

Autorka: Kerstin Gier

Knižní série: Edelstein Trilogie #3

Čteno v: Češtině

Hodnocení: ★★★★☆

Česká anotace:

Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Jí i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Recenze může obsahovat spoilery.

Gwendolyn to poslední dobou rozhodně nemá lehké - nejenže zjistila, že je hrabě Saint Germain rozhodně někdo, na koho si dávat pozor, následně ji čekala zrada i od samotného Gideona, který k ní nejspíš necítí to, co tvrdil a navíc nejspíš stále spolupracuje s hrabětem. Není tudíž divu, že je Gwendolyn pořádně zničená. Pořád ale musí přijít na způsob, jak hraběte porazit - protože to vypadá, že právě ona je tou, která to může zvládnout.

Na Zelenou jako smaragd jsem se značně těšila - a to i poté, co mi druhý díl, Modrá jako safír, připravil menší zklamání, když se mi sice líbil, ale přece jen mě rozhodně nedostal tolik jako první díl - pořád jsem ale totiž doufala, že mě autorka může se Zelenou ještě parádně překvapit a dát mi knihu s pořádnou akcí, zajímavým rozuzlením a napínavým dějem - nakonec neříkám, že se tam nic nestalo nebo že mě kniha nebavila nebo že to snad nebylo zajímavé - rozhodně jsem ale asi čekala o trochu víc.

Mou neoblíbenější postavou v téhle sérií se rozhodně stal démon chrliče Xemerius a jeho opravdu bombastické hlášky. Gwendolyn mám určitě ráda - místy je sice trochu natvrdlá, na druhou stranu se mi tohle na ní ale právě líbí - že se z ní autorka nesnažila udělat někoho, kdo všechno ví, všechno zná, protože lidé jsou holt různí a mít někdy hrdinky, které si jsou v základu nachlup stejné, by byla nuda. A to, že Gwen neví, kdo kdy vládl v Anglií rozhodně neznamená, že neumí být statečná, když na to přijde. A rozhodně si může sednout do kouta a brečet kvůli ztracené lásce - ale i tak se dokáže vzchopit a udělat to, co se holt udělat musí, což se mi na ní rozhodně líbilo.

Pořád jsem ale zase měla trochu problémy s Gideonem - rozhodně už se nechová tak idiotsky jako v prvním díle a určitě je to s tím i lepší než v díle druhém - ale i tak si mě pořád ještě úplně nezískal a přece jen jsem je s Gwen spolu tolik 'neviděla' a není to jeden z těch párů, kdy by mi totálně zlomilo srdce, kdyby neskončili spolu - tenhle aspekt knihy mi byl upřímně úplně lhostejný. A vzhledem k tomu, že je tohle kniha, která se o tu romanci i celkem opírá, tak to rozhodně není dvakrát dobré znamení.

Určitě se mi líbilo to, jak autorka některé věci vyřešila a co se rozhodla s některými postavami udělat - a nejvíc ze všeho určitě to, že nám dokázala Charlotte vylíčit i v jiném světle, což bylo skvělé. Co se mi ale nelíbilo, byl závěr knihy. Protože to, jak to skončilo, by mi upřímně, nebýt toho, že to autorka udělala zrovna tak, jak to udělala, ani tak nevadilo - ale ten fakt, že prostě udělala jednu určitou věc tomu pro mě dal neskutečný nádech toho až moc šťastného konce, který byl tak šťastný, až mi z toho bylo, stručně řečeno, blbě.

Na druhou stranu se mi ale zase rozhodně četla dobře, přece jen jsme se nějaké té akce dočkali a já si knihu dokázala místy užívat. Určitě bych tuhle sérií hodně lidem doporučila, protože ačkoliv to není nějaké veledílo, tak je to přece jen jedna z těch knih, ke kterým si člověk sedne, když se mu prostě nechce moc přemýšlet (protože některá tajemství a překvapení by se opravdu tajemstvími a překvapeními ani nazývat nedala) a i takové knihy je občas potřeba.