Autoři: James Patterson, Maxine Paetro
Knižní série: Confessions #1
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★☆☆
Anotace:
Tu noc, kdy někdo zavraždil Malcolma a Maud Angelovy, ví Tanty Angelová jen tři věci: 1) Byla poslední osobou, která viděla své rodiče živé. 2) Policie nemá kromě Tandy a jejích tří sourozenců žádné podezřelé. 3) Nemůže nikomu věřit - možná ani sama sobě. Žádné dítě, které vyrostlo s intenzivními, perfekcionistickými nároky Malcolma a Maud, z toho nemohlo vyjít naprosto v pořádku. Tandy se rozhodne, že musí očistit jméno své rodiny, ale vrtání se v záležitostech jejích mocných rodičů je nebezpečná hra, která toho hodně odhaluje. Kdo ví, čeho jsou Angelovi skutečně schopní?
Recenze může obsahovat spoilery.
Život Tandy Angelové a jejích sourozenců by se mohl navenek zdát být normální, opak je ale pravdou. Jejich rodiče po nich vždy chtěli to nejlepší a jejich děti neměli na výběr než jejich požadavkům vyhovět a pokud se nechovali podle očekávání, tak je čekal přísný trest. Tandy Angelová si ani není jistá, zda nikdo z jejích sourozenců své rodiče ani nezabil - Angelovi byli přece jen vždy považováni za zvláštní a sama Tandy je si toho vědoma a dokonce si ani není jistá, že své rodiče nezavraždila ona sama - občas už se jí stalo, že ji postihly výpadky paměti. Tak jako tak je ale odhodlaná zjistit, kdo její rodiče vlastně zavraždil.
Abych se přiznala, tak je tohle moje první kniha od Jamese Pattersona. Řekla jsem si, že někde se občas začít musí a opis mi zněl dost zajímavě na to, abych si Confessions of a Murder Suspect pořídila. Nakonec jsem z knihy měla trochu smíšené pocity, spíš ale převažují ta pozitiva.
Hlavním negativem knihy pro mě ale byly rozhodně postavy. Tandy jsem si sice nakonec oblíbila, přece jen jsem ale ze začátku měla poněkud problém se do ní vžít. Svým způsobem chápu, že tohle byla tak trochu pointa - sourozenci Angelovi nebyli označováni za podivné jen tak pro nic za nic, i tak jsem ale potřebovala chvíli, abych si na tuhle podivnou rodinku zvykla, což mi trvalo vlastně většinu knihy a je hlavním důvodem nižšího hodnocení. Myslím, že kromě Tandy jsem si oblíbila snad jen jejího bratra Harryho, který byl ze sourozenců také asi tak 'nejnormálnější'.
Navíc mi chvíli přišlo, že se autor záměrně snažil způsob "mluvy" Tandy přizpůsobit řeči puberťáků. Neříkám, že by takhle teenagerka normálně nemohla něco psát, to určitě ano, o tom žádná, ale když se jedná o knihy, tak mám radši takový ten "dospělejší" přístup, tudíž mi celkem chvíli trvalo než se mi podařilo si zvyknout i na tohle.
Co ale musím Jamesi Pattersonovi uznat je, že kriminálky určitě psát umí. Protože ten výsledek jsem rozhodně nečekala, což se mi stává i celkem málokdy. Celá dějová linka kolem smrti Malcolma a Maud mě tudíž rozhodně bavila a já jsem se nemohla dočkat, až zjistím, co se vlastně stalo. Líbila se mi i ceolá ta linka s tím, jak Tandy pomalu odhalovala různá tajemství svých rodičů - nakonec to hodně vysvětlilo a i díky tomu pro mě pak bylo snažší si zvyknout na chování postav.
Celkově se určitě nejedná o tu nejlepší tak-trochu-kriminální knihu, kterou jsem kdy četla, rozhodně ale ani tu nejhorší a rozhodně měla Confessions... něco do sebe. Mým hlavním problémem byly skutečně spíše ty postavy, to mi ale nezabránilo, abych se netěšila na druhý díl - autor rozhodně vytvořil zajímalou dějovou linku protahující se do dalších dílů a líbí se mi, že ačkoliv toho o Tandy víme hodně, tak ještě zdaleka ne všechno. Co se týče té 'krimi' pro mjladé, tak kniha určitě nedosahuje takové kvality jako třeba Virus od Kathy Reichs, přece jen se ale jedná o dobré čtení, které můžu doporučit.
Abych se přiznala, tak je tohle moje první kniha od Jamese Pattersona. Řekla jsem si, že někde se občas začít musí a opis mi zněl dost zajímavě na to, abych si Confessions of a Murder Suspect pořídila. Nakonec jsem z knihy měla trochu smíšené pocity, spíš ale převažují ta pozitiva.
Hlavním negativem knihy pro mě ale byly rozhodně postavy. Tandy jsem si sice nakonec oblíbila, přece jen jsem ale ze začátku měla poněkud problém se do ní vžít. Svým způsobem chápu, že tohle byla tak trochu pointa - sourozenci Angelovi nebyli označováni za podivné jen tak pro nic za nic, i tak jsem ale potřebovala chvíli, abych si na tuhle podivnou rodinku zvykla, což mi trvalo vlastně většinu knihy a je hlavním důvodem nižšího hodnocení. Myslím, že kromě Tandy jsem si oblíbila snad jen jejího bratra Harryho, který byl ze sourozenců také asi tak 'nejnormálnější'.
Navíc mi chvíli přišlo, že se autor záměrně snažil způsob "mluvy" Tandy přizpůsobit řeči puberťáků. Neříkám, že by takhle teenagerka normálně nemohla něco psát, to určitě ano, o tom žádná, ale když se jedná o knihy, tak mám radši takový ten "dospělejší" přístup, tudíž mi celkem chvíli trvalo než se mi podařilo si zvyknout i na tohle.
Co ale musím Jamesi Pattersonovi uznat je, že kriminálky určitě psát umí. Protože ten výsledek jsem rozhodně nečekala, což se mi stává i celkem málokdy. Celá dějová linka kolem smrti Malcolma a Maud mě tudíž rozhodně bavila a já jsem se nemohla dočkat, až zjistím, co se vlastně stalo. Líbila se mi i ceolá ta linka s tím, jak Tandy pomalu odhalovala různá tajemství svých rodičů - nakonec to hodně vysvětlilo a i díky tomu pro mě pak bylo snažší si zvyknout na chování postav.
Celkově se určitě nejedná o tu nejlepší tak-trochu-kriminální knihu, kterou jsem kdy četla, rozhodně ale ani tu nejhorší a rozhodně měla Confessions... něco do sebe. Mým hlavním problémem byly skutečně spíše ty postavy, to mi ale nezabránilo, abych se netěšila na druhý díl - autor rozhodně vytvořil zajímalou dějovou linku protahující se do dalších dílů a líbí se mi, že ačkoliv toho o Tandy víme hodně, tak ještě zdaleka ne všechno. Co se týče té 'krimi' pro mjladé, tak kniha určitě nedosahuje takové kvality jako třeba Virus od Kathy Reichs, přece jen se ale jedná o dobré čtení, které můžu doporučit.
Ta obálka je nádherná! :) A kniha zní taky zajímavě. :) Snad někdy výjde v jč. :)
OdpovědětVymazat