Jarní dumání #3

 Jarní dumání pořádá Syki.

Téma #4: Filmová a seriálová zpracování

 ~ ~

Pokud je v dnešní době nějaká kniha úspěšná, tak si můžete být jistí, že se dočká nějakého toho filmového zpracování. Důkazem je třeba takový Harry Potter, Hunger Games, Percy Jackson nebo Stmívání. Všechno to jsou úspěšné série, které získaly svůj film, a podobně je to tak i u seriálů, i když tam myslím, že už taková ta úspěšnost zase nehraje roli - upřímně totiž pochybuju, že se hodně lidí před seriálem zajímalo např. o Upíří deníky od L.J. Smithové, klidně se ale můžu mýlit.

O kvalitě knihy si každý může myslet své. Někomu se kniha líbí, někomu ne, no a to je každého názor. Ale filmy a seriály já radši hodnotím vzhledem k jejim knižním originálům, alespoň teda v případě, že jsem danou knihu četla. Myslím tím, že film jako samotný se nám může líbit - stejně jako mně se třeba líbil Percy Jackson a zloděj blesku. V porovnání s knihou se ale jedná o opravdu slabé zpracování a já je radši neporovnávám, protože by to nedopadlo dobře (ačkoliv pokračování - Moře příšer - vypadá značně nadějně), zato naopak film Hunger Games se mi líbil opravdu hodně - když něco změnili, tak to bylo spíše z nutnosti a z větší části se knihy drželi opravdu blízko, což já vždy oceňuji. Se seriály si už tak blízká sice nejsem, vím ale, že blízko předlohy se drží Game of Thrones a skoro vůbec zase The Vampire Diaries, což je podle většiny lidí jen k dobru.

Musím říct, že hlavní problém filmů je, že ať už by se o to lidé snažili jakkoliv, tak by nikdy nedokázali dát do jednoho filmu všechno, co se v dané knize stalo (v případě, že má kniha více jak 100 stránek, samozřejmě). I z tohohle důvodu jsem již od dětství měla radši knihy a kroutila hlavou nad sestřenicí, která měla, co se Harryho Pottera týče, radši filmy (sice pochybuju, že ty knihy někdy četla, ale to stranou). Do filmu prostě nemůžeme dát všechno, zvlášť, když má daná předloha kolem 400 stránek. Potom už tam holt něco chybí.

Dalším problém je to (a to už platí i pro seriály), že když člověk čte knihu a autor/ka tam něco popisuje, tak si může sám představit, jak dáná věc, daná postava asi tak vypadá, kdežto ve filmu/seriálu už to prostě máme dané: vypadá to takhle a hotovo. A když se to s vašimi představami ani trochu nestřetává, tak to je opravdu špatné. Zvlášť, když si potom při čtení, pokud jde o postavy, danou osobu musíte neustále představovat takovou, jaká je ve filmu, protože to v té hlavě máte prostě vštěpené, o čemž bych já mohla povídat. A stejné je to i s krajinou - představovat si ji člověk může, jak chce, ale ve filmu není na představy žádné místo a to mi taky chybí.

Celkově mám ale předlohy ráda. Ačkoliv považuji knihy za lepší a nejspíš i vždy budu, přece jen je hezké to vidět na plátně/televizi/obrazovce počítače a opravdu se dívat, jak se něco odehrává, než si to jen představovat. Někdy nás čeká zklamání, někdy jsme z předlohy nadšení, to už k tomu holt patří. Co se filmů týče, tak myslím, že je nejlepší, když se režisér řídí knihou - přece jen je to film o té knize, na motivy dané knihy a tak by taky měl vypadat. Ne že si tam někdo vymyslí svůj vlastní příběh, který má s knihou pramálo společného a potom to prezentuje jako něco, co ke knize patří (menší změny samozřejmě nepočítám, mám na mysli úplné podkopání všeho, čím kniha je - opět případ Percyho Jacksona). Co se týče seriálů, to podle mě záleží - někdy samotný seriál prezentuje knihu, někdy je pouze na motivy a scénaristé si pouze vezmou postavy a prostředí a následně si s nimi dělají, co chtějí. V seriálech jde spíše o tu show, kdežto co se filmů týče, tak by podle mě prostě měly patřit k samotné knize.

Na druhou stranu ale musím filmům něco uznat - nebýt jich, tak bych po mnohých (a vynikajících) knihách ani nešáhla. Tady se opět skloním k tomu Percymu Jacksonovi, díky kterému se série Ricka Riordana stala jednou z mých nejoblíbenějších. Nebylo to sice úžasné zpracování a film byl i sám o sobě průměrný, i tak ale stačil k tomu, abych si knihu přečetla a následně se do ní (a jejích následovatelů) zamilovala. A stejně tak s Hunger Games - o tom, že si tu sérií vůbec přečtu, jsem začala uvažovat až po tom, co jsem se doslechla o filmu, čehož jsem následně taky rozhodně nelitovala. Abych ale byla upřímná, kdybych nejdřív četla u Percyho Jacksona knihu a následně viděla film, tak bych tu strávila polovinu článku jen tím, jak bych na ten film nadávala, takhle to ale vnímám trochu jinak. Já to prostě beru takhle: Když je zpracování úžasné, tak je to super. Když stojí za houby, ale přečetla jsem si knihu, která byla super, tak pořád super. Když jsem četla knihu a zpracování stáo za houby... No to už vůbec není super.