Recenze: Hunger Games - Aréna smrti

Autorka: Suzanne Collins

Knižní série: The Hunger Games #1

Čteno v: Češtině

Hodnocení: ★★★★★

Česká anotace:

Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger games začínají...

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.

Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Recenze může obsahovat spoilery

Čtení Arény smrti jsem si nedávno zopakovala z toho důvodu, že jsem se chystala jít na film do kina a bez toho pořádného znovupřečtení to prostě nešlo. A musím říct, že se mi kniha líbila pořád stejně, ne-li ještě více, jako při prvním přečtení. Navíc jsem si díky tomu všímala i větších detailů, než jen samotného příběhu, což mi na zážitku ještě více dodalo a všimla jsem si věcí, jakých při prvním přečtení ne.

Katniss Everdeenová žije ve Dvanáctém kraji v zemi Panem, která se nachází v troskách bývalé Severní Ameriky. Nejradši ze všeho chodí lovit do lesa se svým kamarádem Hurikánem a bojí se Dne sklizně - dne, kdy je v každém z dvanácti krajů vybrán jeden chlapec a dívka, kteří jsou následně nuceni bojovat o život v tzv. Hladových hrách, které pořádá Kapitol, aby krajům ukázal, že se mu nemůžou vzpírat. Když vylosují její sestru, tak Katniss ví, co musí udělat a dobrovolně se přihlásí jako Splátce místo ní. A ocitá se v aréně, kde je její jediná naděje pro přežití to, že zabije ostatní.

Musím říct, že jsem si Katniss značně oblíbila. Sice jsem v hodně situacích nechápala, proč dělá to, co dělá a v mnoha ohledech jsme si byly tak odlišné, jak jen to jde, tak si mě přece jen získala, a to prakticky už hned na začátku, kdy se přihlásila za svou sestru Prim, protože to, jak ji má ráda a kolik by pro ni dokázala udělat, jsem ještě naprosto chápala. V mnoha jiných situacích bych se zachovala nejspíš úplně jinak, než ona, ale to k tomu nejspíš patří, vzhledem k tomu, že já bych v těch hrách s největší pravděpodobností umřela.

I když je ale Katniss lovec, přece jen to není vrah a proto i na ni v aréně čekají pěkně krušné chvíle a já myslím, že si se situacemi, ve kterých se ocitla, poradila, jak nejlépe to šlo. Co se ostatních postav týče, tak jsem si hodně oblíbila i Peetu, bylo opravdu vidět, že mu na Katniss záleží. Co se ostatních splátců týče, tak jsem si hodně oblíbila i malou Routu a abych se přiznala, tak mě dostala i jedna scéna ohledně Cata a Kordety, která se věřte nevěřte zařadila mezi mé oblíbené. Také jsem rozhodně musela obdivovat Lišku za její chytrost.

Musím říct, že se mi kniha opravdu líbila - přece jen, 24 dětí v aréně, kde bojují na život a na smrt? Nechci znít divně, ale to je kniha podle mého gusta, opravdu. Bylo tam právě dostatek té akce, smutných i celkem šťastných scén, neustále jsme v pohybu a člověk se tudíž nenudí a tohle všechno dává dohromady prostor opravdu úžasné knize, jakou Aréna smrti skutečně je. Rozhodně jsem se při jejím čtení nenudila a absolutně netušila, co si pro mě Suzanne připravila jako další.

Aréna smrti rozhodně patří mezi jednu z mých nejoblíbenějších knih. Rozhodně jsem si užívala každou stránku jak poprvé, tak podruhé a nedokázala jsem se od knihy vůbec odtrhnout, zvláště od doby, co se Katniss ocitla v aréně. Jak při prvním, tak při druhém přečtení mě okamžitě přepadla chuť si přečíst i druhý díl a rozhodně vám, co to nečetli, můžu knihu pouze doporučit.