Autorka: Robin Wasserman
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★★★
Anotace:Byla to jako noční můra, ale nešlo se z ní probudit.
Když noc začala, tak měla Nora dva nejlepší přátele a přítele, které zbožňovala. Když skončila, tak měla pouze krev na svých rukách. Chris byl mrtvý. Adriane nemohla mluvit. A Max, Nořin sladký, chytrý, tichý okouzlující princ, byl pryč. Byl taky - podle policie, podle jejích rodičů, podle všech - vrah.
Nora se zoufale snaží dokázat, že je nevinný a je odhodlána následovat stopu krve, ať už ji zanese kamkoliv. Ale Chrisova vražda je pouze jedním dílkem skládačky, která se rozprostírá skrz staletí a kontinenty. Vyřešení skládačky může být jediný způsob, jak si zachránit svůj vlastní život.
Recenze může obsahovat spoilery.
The Book of Blood and Shadow mě nejdřív zaujala pouze svou obálkou a
upřímně jsem toho od knihy zas tolik neočekávala - nakonec jsem, nutno
uznat, byla opravdu příjemně překvapená.
Nora Kaneová si rozhodně nikdy nepředstavovala, jaký směr by její život mohl nabrat. Měla dva nejlepší přátele, úžasného přítele a ačkoliv jí to doma moc neklapalo, tak její život byl přece jen tak nějak v pořádku. Jenže když kvůli nezávislé studií vezme místo v knihovně a do rukou se jí dostane deník jisté Elizabeth Westonové, napsaný v latině, který má Nora za úkol přeložit, tak věci naberou nečekaný směr. Její kamarád Chris skončí mrtvý, Adriane se dostane pod vliv nějaké drogy a Max není nikde k nalezení a navíc si o něm snad všichni myslí, že je vrah. Když je Nora rozhodnutá prokázat jeho nevinu, tak ji a Adriane její pátrání zavede až do Prahy. Na cestě je doprovází i Chrisův bratranec Eli.
Noru jsem si opravdu oblíbila - rozhodně to nebyla jedna z těch hloupých holek, právě naopak. Líbilo se mi, že když jejího přítele obvinili z vraždy, tak se nebála jednat a vydala se za ním a snažila se prokázat jeho nevinu. Co se týče jejího již zmíněného přítele, Maxe, tak toho jsem naopak už od začátku zrovna ráda neměla - ať nám Nora vysvětlovala jejich vztah, jak chtěla, tak jsem ho prostě mít ráda nedokázala a nelíbilo se mi, jak se k Noře choval. Naopak jsem ale zbožňovala druhého kluka v knize - Eliho. Ten mě rozhodně dokázal několikrát rozesmát a já jsem jen celou knihu doufala, že on nebude ten vrah.
Na knize se mi hlavně hodně líbil styl psaní autorky. Už od začátku jsem si na něm všimla nějakých rozdílů oproti ostatním knihám, které jsem četla a musím říct, že se mi rozhodně líbil. Navíc to dalo knize takový nádech originality, což se mi líbilo ještě víc. I tak jsem ale místy v knize natrefila na nějaké trochu nudnější pasáže, kvůli čemuž jsem knihu nebyla schopná přečíst úplně na to posezení. Na celkovém dojmu z knihy to pro mě ale moc neubralo.
Kdybych měla knihu k něčemu přirovnat, tak by to nejspíš byly knihy ve stylu Dana Browna, ale přece jen se mi zdá, že je Kniha krve a stínů mnohem lepší. Mě, jako českého čtenáře, navíc potěšilo to, že se většina děje odehrává v Praze a opravdu v Praze. Robin si jen tak neřekla, že napíše knihu v prostředí Prahy a zbytek si vymyslí z hlavy - naopak, dokonce se do Prahy sama vydala a v knize zaznělo i několik českých vět, na které jsem nejdřív jen zírala, než mi došlo, že ano, opravdu je v této knize dobře napsaná čeština. Jediné, nad čím jsem trochu pozvedávala obočí bylo to, že každý, kdo s Norou mluvil, uměl anglicky, i když se jednalo o starší lidi - pravda, někdo uměl anglicky lépe, někdo hůře, ale přece jen tu mluvíme o Česku, kde se angličtina začala vyučovat až později.
The Book of Blood and Shadow pro mě není 100% pětihvězdičková kniha. Zároveň jsem ale zjistila, že 4 hvězdičky jí přece jen dát nemůžu, už jen díky tomu konci. Celkově se rozhodně jedná o napínavou knihu s pořádnou dávkou akce a napětí, která mě rozhodně přesvědčila, že tohle nebude jediná kniha, kterou si od této autorky přečtu. Rozhodně je to jedna z těch knih, co se nemusí líbit každému, za sebe ale můžu jen říct, že se jedná o úžasnou knihu a nemůžu ji jinak než doporučit.
Nora Kaneová si rozhodně nikdy nepředstavovala, jaký směr by její život mohl nabrat. Měla dva nejlepší přátele, úžasného přítele a ačkoliv jí to doma moc neklapalo, tak její život byl přece jen tak nějak v pořádku. Jenže když kvůli nezávislé studií vezme místo v knihovně a do rukou se jí dostane deník jisté Elizabeth Westonové, napsaný v latině, který má Nora za úkol přeložit, tak věci naberou nečekaný směr. Její kamarád Chris skončí mrtvý, Adriane se dostane pod vliv nějaké drogy a Max není nikde k nalezení a navíc si o něm snad všichni myslí, že je vrah. Když je Nora rozhodnutá prokázat jeho nevinu, tak ji a Adriane její pátrání zavede až do Prahy. Na cestě je doprovází i Chrisův bratranec Eli.
Noru jsem si opravdu oblíbila - rozhodně to nebyla jedna z těch hloupých holek, právě naopak. Líbilo se mi, že když jejího přítele obvinili z vraždy, tak se nebála jednat a vydala se za ním a snažila se prokázat jeho nevinu. Co se týče jejího již zmíněného přítele, Maxe, tak toho jsem naopak už od začátku zrovna ráda neměla - ať nám Nora vysvětlovala jejich vztah, jak chtěla, tak jsem ho prostě mít ráda nedokázala a nelíbilo se mi, jak se k Noře choval. Naopak jsem ale zbožňovala druhého kluka v knize - Eliho. Ten mě rozhodně dokázal několikrát rozesmát a já jsem jen celou knihu doufala, že on nebude ten vrah.
Na knize se mi hlavně hodně líbil styl psaní autorky. Už od začátku jsem si na něm všimla nějakých rozdílů oproti ostatním knihám, které jsem četla a musím říct, že se mi rozhodně líbil. Navíc to dalo knize takový nádech originality, což se mi líbilo ještě víc. I tak jsem ale místy v knize natrefila na nějaké trochu nudnější pasáže, kvůli čemuž jsem knihu nebyla schopná přečíst úplně na to posezení. Na celkovém dojmu z knihy to pro mě ale moc neubralo.
Kdybych měla knihu k něčemu přirovnat, tak by to nejspíš byly knihy ve stylu Dana Browna, ale přece jen se mi zdá, že je Kniha krve a stínů mnohem lepší. Mě, jako českého čtenáře, navíc potěšilo to, že se většina děje odehrává v Praze a opravdu v Praze. Robin si jen tak neřekla, že napíše knihu v prostředí Prahy a zbytek si vymyslí z hlavy - naopak, dokonce se do Prahy sama vydala a v knize zaznělo i několik českých vět, na které jsem nejdřív jen zírala, než mi došlo, že ano, opravdu je v této knize dobře napsaná čeština. Jediné, nad čím jsem trochu pozvedávala obočí bylo to, že každý, kdo s Norou mluvil, uměl anglicky, i když se jednalo o starší lidi - pravda, někdo uměl anglicky lépe, někdo hůře, ale přece jen tu mluvíme o Česku, kde se angličtina začala vyučovat až později.
The Book of Blood and Shadow pro mě není 100% pětihvězdičková kniha. Zároveň jsem ale zjistila, že 4 hvězdičky jí přece jen dát nemůžu, už jen díky tomu konci. Celkově se rozhodně jedná o napínavou knihu s pořádnou dávkou akce a napětí, která mě rozhodně přesvědčila, že tohle nebude jediná kniha, kterou si od této autorky přečtu. Rozhodně je to jedna z těch knih, co se nemusí líbit každému, za sebe ale můžu jen říct, že se jedná o úžasnou knihu a nemůžu ji jinak než doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat