RC Recenze: Lovec duchů

Autor: Derek Meister

Knižní série: Světlo, které zabíjí #1

Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 344
Překlad: Olga Hereinová

Česká anotace:

Existují.

Ian Boroughs to ví.

Vidí je.

Slyší je.

Cítí je.

Objeví se z ničeho nic.

Čeho se dotknou, shoří.

DUCHOVÉ.

Můžou tyto bytosti za smrt jeho otce? Jsou příčinou, proč je Ianův děda více než třicet let nezvěstný? Společně se svým nejlepším kamarádem se 17letý Ian rozhodne, že je vypátrá, aniž by měl nejmenší tušení, jak nebezpeční duchové jsou…

Stručný děj

Život Iana Boroughse se od života ostatních nikdy moc nelišil - stejně jako snad každý teenager občas dělá s kámošema trochu šílenější věci, líbí se mu jedna dívka, která je jaksi nepřístupná (což, ať už s jiným nebo stejným pohlavím, jsme už poznali asi všichni), zbožňuje svého psa a má nejlepšího kamaráda, na kterého nedá dopustit - jenže potom začne Ian najednou vídat podivné bílé světlo a jeho život se obrátí naruby, když se ukáže, že do jeho 'vidin' je toho víc, než se mohlo na první pohled zdát, a že to bílé světlo není jen obyčejné, neškodné světlo. A poté ho začne i někdo pronásledovat...

Kolem a kolem

Co mě na knize nejdřív překvapilo bylo rozhodně to, že kromě Iana se v knize vyskytují i pohledy jiných postav. Poslední dobou pro mě není jaksi vzácné, že anotace mluví o ději zaměřujícím se na jednu osobu, a z knihy se pak nakonec vyklube příběh s více lidmi. Upřímně jsem ze začátku přemýšlela, zda to v té knize může vůbec fungovat - přece jen se jedná o duchy a příběhy s nimi se většinou zaměřují na jediného jedince.

Kupodivu to ale šlo. Iana jsem si oblíbila a nepřišel mi nijak hloupý, nebyl to ten typ postavy, při jejímž chování bych musela neustále obracet oči v sloup, či bych nechápala, proč co dělá, zároveň to ale taky nebylo tak, že bych se do něj nemohla nijak vcítit, ráda jsem ho ale měla i tak. události z pohledu jeho pronásledovatele Zacharyho knize taky určitě jen dodaly.

I dějová linka další postavy - Čijo, dívky z Tokia, se mi líbila, ačkoliv nejzajímavější mi asi přišly události z pohledu z pohledu vědce Daniela, který řeší podivné jevy vyskytující se na jižním pólu a myslím, že právě na jeho dějovou linku jsem se vždy těšila asi nejvíc.

S duchy si není radno zahrávat

Kniha se mi rozhodně líbila - bylo to něco trochu jiného, než jsem očekávala, a překvapená jsem byla rozhodně spíše příjemně. Jediným negativem bylo snad jen to, že se mi zdálo, že se autor zaměřuje spíš na ty dějové linky a příběhy postav, než aby se snažil  nějaké ty záhady vyřešit - ano, z pohledu čtenáře víme, jak jsou všichni asi propojení, ale samotné postavy (snad jen kromě Iana) toho moc nevyřeší a celkově ve mně na konci kniha zanechala takový dojem, jako kdyby skončila někde v půlce.

To ale nemění nic na tom, že jsem si knihu rozhodně užívala - nutila mě číst dál a dál a rozhodně nemůžu říct, že bych se snad nudila, právě naopak. Všechny dějové linky mě držely v chodu a ačkoliv mě některé bavily víc jak ostatní, tak přece jen to nebyl ten případ knihy, kdy bych se při některých pohledů nudila a přála si, aby tam autor už dal jiný.

Překlad

Překlad se mi líbil - rozhodně jsem si tam nějakým nesrovnalostí nevšimla a opět můžu jen dodat, že jsem ráda, že jsme se českého překladu dočkali, u téhle knihy i více než co se Motýlích křídel týkalo. Rozhodně by mi jindy bohužel unikla, což by byla škola.

Shrnutí a hodnocení

Tahle kniha rozhodně nebyla tím, za co jsem ji původně měla. A jen dobře, protože si mě opravdu získala a já nemůžu jinak, než jí dát krásné 4 hvězdičky, protože jinak by to prostě nešlo. Rozhodně ji můžu jen doporučit - kniha mně nutila číst dál, byla tam nějaká ta akce a rozhodně to není jedna z těch knih, které by byly předvídatelné, což je taky rozhodně jenom plus.

Ráda bych tímto poděkovala nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.