Autorka: Melissa de la Cruz
Knižní série: Blue Bloods #1
Čteno v: Češtině
Hodnocení: ★★★☆☆
Česká anotace:Mladí, krásní, bohatí… nesmrtelní
Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička; otce Schuyler nikdy neviděla a matka leží už dlouhá léta v kómatu. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky – modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu – nejsou tak úplně lidé…
Kolik tajemství skrývají nejbohatší rodiny New Yorku? Možná jen jedno – ale zato je staré jako lidstvo samo a doslova krvavé. V kulisách metropole se rozvíjí příběh plný lásky, nenávisti a napětí.
Recenze může obsahovat spoilery.
Schuyler Van Alenová žije už dlouhou dobu se svou babičkou Cordelií - její matka je už několik let v kómatu a nejspíš to nevypadá, že se jen tak probudí. Naštěstí má ale kamaráda Olivera, který je jí vždycky oporou. Jenže poté je zavražděna její spolužačka ze školy madame Duchesneové, Aggie, a Schuyleřin život začne opět jednou nabírat nečekané obrátky, když se všichni, včetně její babičky, začnou chovat poněkud divně. Do toho se do jejího života ještě k tomu připlete i tajemný Jack Frost, který Schuyler přitahuje, ale dává jí značně smíšené signály.
Musím říct, že než jsem se do téhle knihy dostala, tak mi to trvalo sakra dlouho - a ty nesutálé popisy, kterých se mi dostalo pokaždé, když se v knize objevila nějaká nová postava, tomu rozhodně pomáhali. Já neříkám, je dobré, když člověk ví, jak někdo vypadá, ale čeho je moc, toho je prostě moc. Alespoň to udělat nějak subtlétně, víte co. 'Dívala se do jeho oříškových očí' už je možná trochu ohrané, ale rozhodně lepší, než 'Schuyler má černé vlasy, hnědé oči, nosí rozpárané oblečení' a podobné popisy na půl stránky.
I postavy celkově mi přišly značně... zvláštní. Možná to bylo stylem vyprávění, možná to bylo prostě postavami. Ale upřímně jsem si neoblíbila ani jednu z nich. Schuyler jsem občas měla chuť značně proplesknout. U Bliss jsem se na to ani nezmohla a co se týče Mimi, tak to je teprve kapitola sama o sobě. Jasně, já chápu, mají to být modrokrevní upíři, tak je jasné, že se jejich životní styl asi bude trochu lišit, ale to jako vážně? Tohle byla spíš absolutní kravina. A to je pro tuhle knihu dokonce ještě značně slabé slovo.
Prvních asi 100 stránek jsem se do knihy nedokázala vůbec dostat - vadilo mi na ní snad všechno, od zmíněného chování postav a neustálých popisů osob až po nejrůznější páry a dokonce i přátelství (protože i tohle bylo až neuvěřitelně trapné) a samotný děj, který místy nabíral až neskutečně směšné obrátky. A stejně jako to bylo tak strašně příšerné, tak to na konci bylo nakonec i celkem dobré.
Já vím, zajímavý vývoj situace - ale na konci, ačkoliv se mi kniha pořád zas tolik nelíbila, se to trochu zlepšilo, díky čemuž si nakonec vysloužila tři hvězdičky místo původních dvou. Opravdu slabé tři hvězdičky, ale stejně tři hvězdičky. A to převážně díky tomu, že mě přece jen dokázala trochu nalákat na druhý díl - ne úplně a rozhodně s koupí druhého dílu nijak nespěchám, trochu se to téhle knize ale přece jen povedlo. A to je myslím jedna z těch hlavních věcí, kterou by měl první díl nějaké série splnit. Nebylo to úžasné. Nebylo to skvělé. Ale celkem to ušlo a na druhý díl si někdy ten čas udělám.
Musím říct, že než jsem se do téhle knihy dostala, tak mi to trvalo sakra dlouho - a ty nesutálé popisy, kterých se mi dostalo pokaždé, když se v knize objevila nějaká nová postava, tomu rozhodně pomáhali. Já neříkám, je dobré, když člověk ví, jak někdo vypadá, ale čeho je moc, toho je prostě moc. Alespoň to udělat nějak subtlétně, víte co. 'Dívala se do jeho oříškových očí' už je možná trochu ohrané, ale rozhodně lepší, než 'Schuyler má černé vlasy, hnědé oči, nosí rozpárané oblečení' a podobné popisy na půl stránky.
I postavy celkově mi přišly značně... zvláštní. Možná to bylo stylem vyprávění, možná to bylo prostě postavami. Ale upřímně jsem si neoblíbila ani jednu z nich. Schuyler jsem občas měla chuť značně proplesknout. U Bliss jsem se na to ani nezmohla a co se týče Mimi, tak to je teprve kapitola sama o sobě. Jasně, já chápu, mají to být modrokrevní upíři, tak je jasné, že se jejich životní styl asi bude trochu lišit, ale to jako vážně? Tohle byla spíš absolutní kravina. A to je pro tuhle knihu dokonce ještě značně slabé slovo.
Prvních asi 100 stránek jsem se do knihy nedokázala vůbec dostat - vadilo mi na ní snad všechno, od zmíněného chování postav a neustálých popisů osob až po nejrůznější páry a dokonce i přátelství (protože i tohle bylo až neuvěřitelně trapné) a samotný děj, který místy nabíral až neskutečně směšné obrátky. A stejně jako to bylo tak strašně příšerné, tak to na konci bylo nakonec i celkem dobré.
Já vím, zajímavý vývoj situace - ale na konci, ačkoliv se mi kniha pořád zas tolik nelíbila, se to trochu zlepšilo, díky čemuž si nakonec vysloužila tři hvězdičky místo původních dvou. Opravdu slabé tři hvězdičky, ale stejně tři hvězdičky. A to převážně díky tomu, že mě přece jen dokázala trochu nalákat na druhý díl - ne úplně a rozhodně s koupí druhého dílu nijak nespěchám, trochu se to téhle knize ale přece jen povedlo. A to je myslím jedna z těch hlavních věcí, kterou by měl první díl nějaké série splnit. Nebylo to úžasné. Nebylo to skvělé. Ale celkem to ušlo a na druhý díl si někdy ten čas udělám.
Modrou krev jsem zatím nečetla, ale první dva díly mám doma. Moc se mi ale líbily Čarodějky z East Endu, bylo to docela i vtipné, když tam bylo něco přehnané, tak na to sama autorka upozornila. Byla jsem mile překvapena, zvlášť po tom, když jsem četla na Modrokrevné spíše negativní ohlasy. :)
OdpovědětVymazat