Autorka: Gena Showalter
Knižní série: The White Rabbit Chronicles
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★★☆
Anotace:
Kdyby Alici Bellové někdo řekl, že se jí v mžiku obrátí život vzhůru nohama, tak by se mu vysmála. Od báječného k tragickému, nevinného ke zničenému? Prosím vás. Ale to je vše, co k tomu stačilo. Jediná chvilka. Jediné mrknutí oka, nádech, vteřina a všechno, co znala a milovala, bylo pryč.
Její otec měl pravdu. Příšery jsou skutečné...
Aby pomstila svou rodinu se Ali musí naučit bojovat s nemrtvými. Aby přežila, tak se musí naučit věřit tomu nejšpatnějšímu ze všech špatných kluků, Coleu Hollandovi. Ale Cole má svá vlastní tajemství a pokud není Ali opatrná, tak by ta tajemství mohla být ještě nebezpečnější než zombie...
Recenze může obsahovat spoilery.
Alicin život by se dal těžko označit za úplně normální - jak taky s psychotickým otcem, který vidí příšery tam, kde žádné nejsou a odmítá proto své dvě dcery kdy pustit ven po setmění? Jenže to, že její otec vlastně vůbec šílený není, se Alice dozví tím nejhorším možným způsobem, když rodiče přesvědčí, aby udělali výjimku pro její malou sestřičku Em, která má baletní vystoupení. Celá rodina se dostane do nehody, kterou přežije jen Alice - a co hůř, sama začne brzo vidět nestvůry, které jejímu otci nedaly mnohdy spát.
Na přečtení Alice in Zombieland jsem se značně těšila - námět mi připadal víc než zajímavý a ačkoliv se mi nakonec přece jen dostalo něčeho o krapet jiného, než co jsem očekávala, tak jsem zklamaná rozhodně nebyla.
Alice mi jako hlavní hrdinka přišla značně sympatická a nemyslím, že mi na ní snad něco vadilo a nedělalo mi sebemenší problémy s ní soucítit ohledně toho, čím si prošla. Možná mi snad jen přišlo, že těch zmínek o Bohu a podobném tam mohlo být trochu míň - teda, proti víře samozřejmě žádný dišputát, ale když na vás každých pět stránek něco podobného vyjukne, tak si začínáte říkat, zda s těmi příšerami nehodlá náhodou bojovat svěcenou vodou a křížem.
Celkem jsem si oblíbila i Colea, i když musím říct, že bych uvítala, kdyby se ten jejich vztah rozvinul trochu jinak - takhle jsem z toho měla pocit, jak kdyby se spolu nebýt těch "záblesků z budoucnosti" dohromady nejspíš v životě nedali - nakonec se mi spolu i líbili a já jim určitě fandila, ale pořád nad nimi visela mračna v podobě toho začátku, navíc mi některé jejich scény přišly trochu... divné? Jak z nějaké špatně napsané fanfikce.
Trochu podivná mi přišla i Alicina nová kamarádka, Kat - zdála se mi taková moc rozjařená, prostě takový ten typický druh nejlepších kamarádek hlavní hrdinky v ya knize, ale zase je pravda, že po tom, co jsem se o ní na konci dozvěděla, mi rozhodně dávalo smysl, že by bylo taková, jaká je a odebralo to tak trochu na její klišoidnosti. Ostatní postavy jsem tam zas tolik nevnímala - asi až na Frostyho, který by to měl s Kat radši vážně vyřešit, přece jen mi ale nepřišlo, jak kdyby tam byli jen na takové to 'doplnění' a naopak měli i své vlastní příběhy.
Alice se, řekla bych, řadí spíše mezi takové ty typické young adult knihy - máme zde holku, objekt jejího zájmu, holka má nejspíš nějaké vyšší poslání... V tomhle případě se ale Geně musí uznat, že jsem jí to absolutně žrala - bylo tam akorát to správné množství romantiky (i když by autorka na jejím psaní vážně měla zapracovat), akce a jedna či dvě věci mě i dokázaly trochu překvapit. Nejsem si jistá, zda tam tak úplně vidím tu podobu s Alenkou v říši divů, ze které se v autorčině mysli zrodil ten nápad (i když nějaké maličkosti tam jsou), ve výsledku mi na tom ale absolutně nezáleželo, jak jsem jen hltala jednu stránku za druhou, dokud jsem nedošla až na konec. Určitě ji nemůžu nijak než doporučit. Určitě bych do toho ale nešla jen proto, že máte rádi Alenku, protože jí je kniha skutečně jen trošku inspirovaná, to je vše.
Na přečtení Alice in Zombieland jsem se značně těšila - námět mi připadal víc než zajímavý a ačkoliv se mi nakonec přece jen dostalo něčeho o krapet jiného, než co jsem očekávala, tak jsem zklamaná rozhodně nebyla.
Alice mi jako hlavní hrdinka přišla značně sympatická a nemyslím, že mi na ní snad něco vadilo a nedělalo mi sebemenší problémy s ní soucítit ohledně toho, čím si prošla. Možná mi snad jen přišlo, že těch zmínek o Bohu a podobném tam mohlo být trochu míň - teda, proti víře samozřejmě žádný dišputát, ale když na vás každých pět stránek něco podobného vyjukne, tak si začínáte říkat, zda s těmi příšerami nehodlá náhodou bojovat svěcenou vodou a křížem.
Celkem jsem si oblíbila i Colea, i když musím říct, že bych uvítala, kdyby se ten jejich vztah rozvinul trochu jinak - takhle jsem z toho měla pocit, jak kdyby se spolu nebýt těch "záblesků z budoucnosti" dohromady nejspíš v životě nedali - nakonec se mi spolu i líbili a já jim určitě fandila, ale pořád nad nimi visela mračna v podobě toho začátku, navíc mi některé jejich scény přišly trochu... divné? Jak z nějaké špatně napsané fanfikce.
Trochu podivná mi přišla i Alicina nová kamarádka, Kat - zdála se mi taková moc rozjařená, prostě takový ten typický druh nejlepších kamarádek hlavní hrdinky v ya knize, ale zase je pravda, že po tom, co jsem se o ní na konci dozvěděla, mi rozhodně dávalo smysl, že by bylo taková, jaká je a odebralo to tak trochu na její klišoidnosti. Ostatní postavy jsem tam zas tolik nevnímala - asi až na Frostyho, který by to měl s Kat radši vážně vyřešit, přece jen mi ale nepřišlo, jak kdyby tam byli jen na takové to 'doplnění' a naopak měli i své vlastní příběhy.
Alice se, řekla bych, řadí spíše mezi takové ty typické young adult knihy - máme zde holku, objekt jejího zájmu, holka má nejspíš nějaké vyšší poslání... V tomhle případě se ale Geně musí uznat, že jsem jí to absolutně žrala - bylo tam akorát to správné množství romantiky (i když by autorka na jejím psaní vážně měla zapracovat), akce a jedna či dvě věci mě i dokázaly trochu překvapit. Nejsem si jistá, zda tam tak úplně vidím tu podobu s Alenkou v říši divů, ze které se v autorčině mysli zrodil ten nápad (i když nějaké maličkosti tam jsou), ve výsledku mi na tom ale absolutně nezáleželo, jak jsem jen hltala jednu stránku za druhou, dokud jsem nedošla až na konec. Určitě ji nemůžu nijak než doporučit. Určitě bych do toho ale nešla jen proto, že máte rádi Alenku, protože jí je kniha skutečně jen trošku inspirovaná, to je vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat