Autorka: Sarah J. Maas
Knižní série: Throne of Glass #2
Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★★☆
Anotace:
Po roce tvrdé práce v solných dolech v Endovieru vyhrála 18ti letá Celaena Sardothien královusoutěž o to stát se novou královskou nájemnou vražedkyní. Ale Celaena není koruně ani náhodou věrná - tohle tajemství ukrývá i před svými největšími důvěrníky.
To, že pokračuje v téhle smrtelné šarádě - zatímco předstírá, že plní královy rozkazy - ji otestuje v úplně nových ohledech, zvlášť, když dostane úkol, který by mohl ohrozit vše, na čem jí začalo záležet. A na obzoru se shromažďují mnohem nebezpečnější hrozby - síly, u kterých hrozí, že zničí celý její svět a rozhodně přinutí Celaenu, aby se rozhodla.
Komu je nájemná vražedkyně věrná a pro koho je nejvíc ochotná bojovat?
Recenze může obsahovat spoilery.
Po namáhavém finálním souboji se z Celaeny Sardothien skutečně stala nájemná vražedkyně pro krále Adarlanu - ne že by tedy si svou novou práci tolik užívala, přece jen pracuje pro muže, kterého nenávidí. Ví ale, že když to nějakou dobu vydrží, tak pak bude volná. Jenže potom dostane od krále za úkol zavraždit muže, kterého zná ze své minulosti, když byla nájemnou vražedkyní Arobynna Hamella a už tehdy je jí jasné, že to vše jen tak snadné nebude.
Na druhé díl této série jsem se celkem těšila - zas tolik jsem od něj neočekávala, přece jen byl první díl spíše takovým tím guilty pleasure. Proto jsem rozhodně nečekala, že si mě druhý díl tak získá a že na konci budu až neskutečně toužit po pokračování - a přece jen se tak stalo.
Upřímně si nejsem jistá, jestli se Celaena přes tu první a druhou knihu trochu změnila, nebo jestli jsem si na to její chování už zvykla, tentokrát už mi ale nepřipadala tolik arogantní a touha ji něčím pořádně proplesknout se tentokrát ani jednou nedostavila. Naopak můžu říct, že si mě v téhle knize celkem získala - přece jen už je v této knize trochu víc vidět, jaká osoba je vlastně zač, což se mi líbilo. Kupodivu jsem si oblíbila i prince Doriana Havilliarda, který mi v první knize přišel takový nemastný-neslaný - v téhle ale získává svou vlastní dějovou linku a musím říct, že se mi líbí víc než dost. A i samotný Dorian dostal dost prostoru na to, aby oficiálně přešel do mé kategorie postav, na které nedám dopustit.
Na koho se můj názor nezměnil - a možná ještě zintenzivnil, když už, tak to na Chaola. Ach, jak já toho chlapa zbožňuju. A tím víc jsem i prožívala to všechno, co se v téhle knize mezi ním a Celaenou stalo. Bylo to krásné, báječné, skvělé, úžasné. A pak taky i srdcelámající, příšerné a nervydrásající. Upřímně doufám, že to těm dvoum nakonec přece jen vyjde, protože jsem z téhle knihy jasně cítila, že k sobě ti dva prostě patří. A tím víc se tudíž obávám, že se tak nakonec nestane - přece jen to má být šest knih a to se může stát neskutečně moc věcí. Vždyť už jen v téhle knize se toho stalo neskutečně mnoho. Ráda jsem měla i Nehemií, která mi přišla jako neskutečně silná postava a navzdory okolnostem si myslím, že přece jen může mít na další události nějaký vliv. Tak uvidíme.
Jak už jsem psala, rozhodně jsem nečekala, že se do téhle knihy tolik dostanu - a přece jen se tak stalo. Pryč je ten popisek 'guilty pleasure' u téhle série - protože ačkoliv první díl značně balancuje na hraně, tak tenhle mi naprosto vzal dech a jediný důvod, proč jsem dala čtyři hvězdičky je ten, že mám takový pocit, že těch pět nejspíš budu u dalších dílů ještě potřebovat.
Protože ty věci, které se tady staly, to, kam až Sarah ten děj za těch 400 stránek posunula... Neříkám, jedna věc na konci mi byla jasná - a to dokonce už od Throne of Glass, to ale nic nemění na tom, že jsem knihu zhltla na posezení a pak musela jen koukat někam do prázdna. Pak si znovu přečíst své oblíbené části. Znovu koukat do prázdna. Znovu si přečíst své oblíbené části. A následně jsem samozřejmě začala vyvádět, protože se dalšího dílu dočkáme nejspíš až za rok - a co hůř, celá šestidílná série se má uzavřít až v roce 2017. No, já si ještě užiju. A proč bych v tom měla být sama? Pokud jste tuhle sérií ještě nečetli, tak to okamžitě mazejte udělat. Protože druhý díl pro mě měl naprosto všechno, co taková správná kniha mít má (včetně Chaola!) - a i kdyby se vám první díl moc nelíbil, tak bych to ještě rozhodně nevzdávala, protože je možné, že vás Crown of Midnight překvapí stejně jako mě.
Na druhé díl této série jsem se celkem těšila - zas tolik jsem od něj neočekávala, přece jen byl první díl spíše takovým tím guilty pleasure. Proto jsem rozhodně nečekala, že si mě druhý díl tak získá a že na konci budu až neskutečně toužit po pokračování - a přece jen se tak stalo.
Upřímně si nejsem jistá, jestli se Celaena přes tu první a druhou knihu trochu změnila, nebo jestli jsem si na to její chování už zvykla, tentokrát už mi ale nepřipadala tolik arogantní a touha ji něčím pořádně proplesknout se tentokrát ani jednou nedostavila. Naopak můžu říct, že si mě v téhle knize celkem získala - přece jen už je v této knize trochu víc vidět, jaká osoba je vlastně zač, což se mi líbilo. Kupodivu jsem si oblíbila i prince Doriana Havilliarda, který mi v první knize přišel takový nemastný-neslaný - v téhle ale získává svou vlastní dějovou linku a musím říct, že se mi líbí víc než dost. A i samotný Dorian dostal dost prostoru na to, aby oficiálně přešel do mé kategorie postav, na které nedám dopustit.
Na koho se můj názor nezměnil - a možná ještě zintenzivnil, když už, tak to na Chaola. Ach, jak já toho chlapa zbožňuju. A tím víc jsem i prožívala to všechno, co se v téhle knize mezi ním a Celaenou stalo. Bylo to krásné, báječné, skvělé, úžasné. A pak taky i srdcelámající, příšerné a nervydrásající. Upřímně doufám, že to těm dvoum nakonec přece jen vyjde, protože jsem z téhle knihy jasně cítila, že k sobě ti dva prostě patří. A tím víc se tudíž obávám, že se tak nakonec nestane - přece jen to má být šest knih a to se může stát neskutečně moc věcí. Vždyť už jen v téhle knize se toho stalo neskutečně mnoho. Ráda jsem měla i Nehemií, která mi přišla jako neskutečně silná postava a navzdory okolnostem si myslím, že přece jen může mít na další události nějaký vliv. Tak uvidíme.
Jak už jsem psala, rozhodně jsem nečekala, že se do téhle knihy tolik dostanu - a přece jen se tak stalo. Pryč je ten popisek 'guilty pleasure' u téhle série - protože ačkoliv první díl značně balancuje na hraně, tak tenhle mi naprosto vzal dech a jediný důvod, proč jsem dala čtyři hvězdičky je ten, že mám takový pocit, že těch pět nejspíš budu u dalších dílů ještě potřebovat.
Protože ty věci, které se tady staly, to, kam až Sarah ten děj za těch 400 stránek posunula... Neříkám, jedna věc na konci mi byla jasná - a to dokonce už od Throne of Glass, to ale nic nemění na tom, že jsem knihu zhltla na posezení a pak musela jen koukat někam do prázdna. Pak si znovu přečíst své oblíbené části. Znovu koukat do prázdna. Znovu si přečíst své oblíbené části. A následně jsem samozřejmě začala vyvádět, protože se dalšího dílu dočkáme nejspíš až za rok - a co hůř, celá šestidílná série se má uzavřít až v roce 2017. No, já si ještě užiju. A proč bych v tom měla být sama? Pokud jste tuhle sérií ještě nečetli, tak to okamžitě mazejte udělat. Protože druhý díl pro mě měl naprosto všechno, co taková správná kniha mít má (včetně Chaola!) - a i kdyby se vám první díl moc nelíbil, tak bych to ještě rozhodně nevzdávala, protože je možné, že vás Crown of Midnight překvapí stejně jako mě.
Ta obálka je skvělá! :)))
OdpovědětVymazat