Dva v páru už jsou nuda.

...Aneb jsou všude a my se jim nevyhneme.

Řeč je samozřejmě o milostných trojúhelnících, které se převážně v young adult knihách vyskytují opravdu hojně. A že já zrovna dostala chuť se o nich rozpovídat. Taky bych nemusela řešit jen vážná témata (viz minulý příspěvek v této kategorií) a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že je těch trojúhelníků mnohdy až nad hlavu.

A kdyby jen trojúhelníků. Někdy je číslo chlapců ucházejících se o hlavní hrdinku mnohem větší. V některých případech se sice prohodí pohlaví, většinou ale narazíme spíše na toto schéma. Jak by taky ne. Ono přece čím víc chlapů, tím je větší zábava to psát, no ne? Alespoň to se evidentně v hlavách většiny autorek objevuje, vzhledem k tomu, že už je skoro štěstí najít nějakou knihu, ve které se nějaký ten trojúhelník nevyskytuje. Samozřejmě, ne vždy se v knize jedná o špatnou věc, ono taky záleží na tom, jak ho autorka napíše.

Jde spíš o takové to pomyšlení, jako třeba 'Bože, zase milostný trojúhelník? To snad ne!' a to všechno převážně z toho důvodu, že už jich je sprostě moc. Trojúhelníky samy o sobě knize zase tolik neškodí. Když si to tak vezmete, ze začátku (a možná pořád ještě) vás určitě bavily a těšili jste se na poslední díl knihy (pokud se jednalo o sérií) převážně z toho důvodu, abyste zjistili, koho si daná postava vlastně vybrala (i když upřímně, to nás nejspíš zajímá pořád). Ono těm trojúhelníkům škodí opravdu jen to, že je jich jak hub po dešti.



A cože se staly takovou nedílnou součástí dnešní, převážně YA, literatury? Ona je přece hned větší zábava tam někde diskutovat o tom, koho si holka/kluk vybere a proč by měli, než probírat, co se v knize stalo dějově. Alespoň nejspíš pro hodně lidí, netvrdím, že to tak mají všichni. Taky se nejspíš musejí zatraceně dobře psát. No, koho by nebavilo sledovat, jak se lidé na internetu hádají o to, s kým daná postava skončí a v duchu si říkat, že jste to vy, kdo to ví? Rozhodně je v tom něco lákavého. A v neposlední řadě jsou samozřejmě populární.



Nesmíme taky zapomínat na ten fakt, že milostné trojúhelníky byly značně uvrhnuty do popředí několika hodně známými díly, nevyjímaje Ságu Stmívání od Stephenie Meyerové. Myslím, že to byl i hlavně její úspěch, který autor(k)y uvrhl v to pomyšlení, že trojúhelníky jsou něco, na co můžou čtenáře nachytat. Ne že by byly zase tolik daleko od pravdy. Dle mého názoru ale kniha potřebuje mnohem víc, než jen nějaký ten souboj milenců a já osobně vítám spíše ty knihy, ve kterých se žádný nevyskytuje. Už jen z právě z toho důvodu, že je trochu těžší na nějakou takovou knihu narazit.


Já osobně mám rozhodně radši převážně dějovou stránku knihy, ne poslouchání o tom, že hrdinka neví, koho si vybrat. To už pak lidi většinou nezajímá ani tak ten děj, jako ten fakt, aby jejich oblíbený hrdina neskončil s tím nesprávným. Každý to ovšem cítí úplně jinak. Podle mě by ale bylo hezké nenarazit v snad každé knize na nějaký ten trojúhelník.


Zdroj obrázků: we♥it